Říjen 2008

Srdce na dlani

28. října 2008 v 18:02 | >>Vickki Vectory<< |  B
Srdce na dlani

Mám srdce na dlani,
,,Rozbije se'' svítá mi,

A je mi jasné, že když on v něm je,
neznamená, že mě miluje,

Já nechci přijít o svou lásku,
a bůh zas nechce prohrát sázku,

Vsadil se,
že lidé nikdy nebudou bezproblémově žít,
Radil se,
s těmi, kteří nikdy neumějí  dobře poradit,

Ovšem, možná, že to tak musí být,
proto aby jsme mohli žít,

Ale bez něj si svůj život neumím představit,
vedle koho pak budu spát, až mě někdo bude chtít unavit?

S kým se pak budu smát, až mě zcela všichni zradí?
proč vůbec bůh přijímá takhle hloupé rady?

Nechci darovat jinému svou lásku,
nechci cítit jiný polibek, nebo vůni cizího pramene vlásků,

Chci jen Tebe lásko moje,
Chci být navždy jenom Tvoje,

,,Tak mě neopouštěj, prosím zlato,
Jinak nechci žít, vážně... kašlu na to,

No tak mi slib, že mě nikdy neopustíš,
a že se žádné křivdy na mně nedopustíš,

A až potvrdíš všechny tyto sliby,
řekneme si, kde jsme udělali chyby,

Když totiž oba budem s  rozchodem souhlasit,
tak naše city půjdou snáze uhasit,

A tak  si na sebe raději moc nezvykneme,
ať nás pak zbytečně nebolí, to že spolu nezůstaneme...

Však teď miluji Tě!,
Lásko, chci Tě ...
Tak moc,
že jen já vím proč ...


Vickki Vectory(Violet)

Vítr

5. října 2008 v 2:05 | >>Vickki Vectory<< |  B
Vítr

Lehký vánek se pomalu profoukával tmou...
jen ten jediný okamžik měl změnit osud těch dvou...

Jejich oči se oddalovali,jejich ruce vtom větru plály...
oni nemohli jít k sobě a tak tam jen stáli...
a co se stane se báli...

Podvědomí té holky jasně něco tušilo...
srdce toho kluka neustále bušilo...
šumění větru je neustále rušilo...
oni se báli,oba je to děsilo...

Větrem létaly myšlenky těch dvou...
nemohli naleznout ani paměť svou...
na co tam čekali? na to až nebudou?
a přitom to začalo tak nevinnou hrou...

Na konec velké lásky...
se v déšť slzy proměnily...
vítr jim ofoukl mírně vlásky...
to aby se ty kletby naplnily...

Žádné city už k sobě nevlastnili...
ty už odletěly někam pryč...
stejně se k sobě moc nehodili...
poutal je k sobě jenom chtíč...

Vše kolem bylo už dávno ve vzduchu...
jen je dva to tam nějak drželo...
stačilo by smazat jen ty šmouhy na duchu...
ale to se jim nechtělo...

Vítr se jim pomalu postrkával pod kůží...
asi si myslel že oni si to zaslouží...

Snad si je musel s někým splést...
oni nic tak strašného neudělali...
jenom kvůli tom že zničili déšť...
jenom kvůli tomu že se milovali...
jim chtěl prach do očí vmést...
zabít je,aby se vyrovnali...

Už neměli nic uvnitř sebe...
zlobu na ně seslal ten pán z nebe...

Pomalu oči zavírali...
pomalu oba umírali...

Vítr je mlátil přes tváře...
v úmyslu, že jim je rozpáře...

Bolelo je,to že neumřou spolu...
něco je pomalu vcucávalo dolů...

Kradlo jim to vidiny...
poslední nádechy...
zbýval už jim jen ten jediný...
pocit zkažené útěchy...

Mizeli,v smítka se proměnili...
už se naprosto vytratili...

To co po nich zbylo vítr si odnesl...
a ten nahoře si splnil svůj špatný úmysl...

Chybující..
Vickki Vectory (Violet)