Květen 2009

Navěky

10. května 2009 v 1:38 | >>Vickki Vectory<< |  B
Pořád stejná slova...pořád něco jiného...není to zvláštní?..


Navěky

Neměl jsi na tom žádnou vinu,
Tvá tvář už se roky neusmívá,
nemohl jsi za svou rakovinu,
osud si člověk nevybírá...

Mou tvář jsi vzal jemně do dlaní,
do ucha jsi mi cosi tiše šeptal,
dívala jsem se, jak se tvé tělo ke mně naklání,
,,pomůžeš mi?" jsi se zeptal...

Neměl jsi už spoustu sil,
nedokázal jsi to sám,
zmizely sny co jsi snil,
já nevěděla co teď dělat mám..

Pak jsi ukázal na nádobu na stole,
plnou jakýchsi prášku,
jsme snad oba dva bláznové?
ušil , jsi na mě frašku?..

Když řekla jsem...,,Ale já nemůžu",
četla jsem ti v očích zklamání,
tak jsem řekla, že ti pomůžu,
jestli tě to vážně zachrání...

S pláčem jsem popadla nádobu,
a mačkala ji v rukou tak silně,
hledala jsem v tobě nějakou podobu,
hledala jsem, ale mylně,

Úplně jiný jsi teď byl,
než ten chlapec, co mě prvně políbil,

Také už to bylo zpátky několik let ,
co bych dala..aby se to vrátilo zpět...

Oči měl jsi teď tak zvláštně pohaslé,
a teď jejich plamen, navěky uhasne...

,,Miluji tě",
téměř zasyčel,
,,A já zabiji tě",
sarkasmus v mé hlavě zařinčel...

,,A ještě děkuji" ,
řekl jednou a pak znova,
,,Také tě miluji",
byly poslední má slova..

A pak už tablety morfia klouzali tvou ústní dutinou,
měla to být záchrana od vší té bolesti,
mělo to být záchranou, záchranou jedinou,
i když zárověň vlna mnohé neřesti...

Poslední nádech, vcházel do tebe,
po něm už jen výdech tak tichý a krátký,
mohu jen doufat, že jsi spatřil to své nebe,
že našel jsi cestu, ba ráj bezpečně sladký..

Že našel jsi cestu,
na konci začátek,
že jsi našel cestu,
cestu nazpátek..

Že jsi našel cestu k sobě, k svojí víře,
že tvá duše zůstala čistá,
že jsi mi nezmizel v nějaké černé díře,
že jsi byl v nebi, jak byla jsem si jistá....

A pak jsi mi zmizel nadobro z života,
v kterém se značila už jenom samota...

Byla jsem v tu chvíli jako pilot ptačích křídel,
jako kuchař otřesně krvavých jídel...

Nevydržela jsem bez tebe,
musela jsem také jít- do nebe...

Znovu jsem do dlaní tu nádobu popadla,
,,Také se zabít" ta myšlenka mě napadla..

A pak jsem morfia spolykala všechen ten zbytek,
a zřela jsem v hlíně pod záhonem kytek..

Pod záhonem kytek, leželo mé tělo,
vedle toho tvého, přesně jak to chtělo....

Společně jsme se z nebe dívali dolů,
na to všechno pod sebou,
hlavně, že jsme teď byli spolu,
nový ,,život" před sebou...

Navěky!..navěky spolu....



-> A nic už jim ve štěstí nebránilo,
žili láskou, silnější než všechno bylo..


>>Vickki Vectory<<

Mám křídla - 4.díl

8. května 2009 v 10:15 | Ví, |  V
Mám křídla-4.díl


V hlavě Amy:

Říkala jsem si, že to věčné smutnění za mou matku, jednou sice jen skončí.Ale čím víc jsem na to myslela, tím míň pravděpodobné mi to připadalo.Teď mi to připadalo pravděpodobné asi tak, jako že poletím na měsíc a budu anglickou královnou.Prostě jsem na to nemohla zapomenout, ale kdyby jen to! Musela jsem na to neustále myslet až jsem ztrácela potuchy o svém životě.A když jsem se probrala z dalšího toho snění nad smrtí mé matky, nalezla jsem se v dalším snu.Začínalo mi připadat, že Angela pomalu ztrácím.Nějak se mi vzdaloval a já jemu.Tušila jsem, že on určitě cítí to samé.Bylo to zvláštní.Milovala jsem ho, jak si jen můžete představit, a přitom se mi každou chvílí vzdaloval a stále vracel.Jako obyčejná vzpomínka.Ale on rozhodně nebyl obyčejný, pro mě, ani pro nikoho jiného, kdo s ním jen navázal řeč.Každému hned od pohledu připadal dokonalý,také byl dokonalý.Do teď mi dalo šílenou práci najít na něm nějakou chybu.Angel byl v mém životě nepostradatelný.Nedokázala bych bez něj žít, ani si to jen představit.Nedokázala bych to.Byl jako magnet s opačným pólem, můj sever a já jeho jih, jakmile jsem mu byla dostatečně blízko,nemohla jsem se od něj odtrhnout.Milovala jsem ty krásné rána.Jak vždy přišel až ke mně do postele s podnosem plným všelijakých dobrot od toho nejzdravějšího až po ty nejtučnější jídla.Vždy mi přinesl co mi na očích viděl.Takové snídaně nedělala ani moje maminka, nikdo.Jedině Angel.Vždy se na mě po ránu usmíval a pak mi dal krátký, něžný polibek.Jeho polibky předčili vše.Byli tak krásné , tak romantické, vzrušující a příjemně teploučké.Ale když jsem se pak nenasytně dožadovala dalších.S úsměvem , s tím krásným, tajemným úsměvem mě odbyl větou .,,Teď ne Andílku, přinesl jsem ti snídani".Řekl to tak nádherným hlasem, tak příjemným tónem, že jsem na okamžik na jeho polibky doslova zapoměla, ale to se nedalo celou věčnost zapomínat na jeho úžasné polibky.Jasně jsem věděla, že se jen vymlouval, v to, že mi to vynahradí jindy, a někdy mě to hrozně rozčilovalo.Myslím, to jak se na to vymlouval.Víte, když holka jako já chce víc jak jedno políbení, je už to co říct.Asi víte o mých zkušenostech s kluky.Byli téměř mizivé a vlastně odpudivé, ale od Angela bych chtěla vše.On nikoho jiného zdaleka tak ne.Celé roky jsem ho přemlouvala, aby jsme spolu spali jako muž a žena .Vždyť už jsem na to byla , řekla bych dostatečně zralá.Jako na spoustu jiných věcí.Už jsem byla dospělá, ne jako předtím.Už jsem nebyla jedna nevyspělá hloupá patnáctiletá holka, jako když jsme se s Angelem poznali.Bylo už mi dvacet, nechtěla jsem umřít jako ,,stará pana".Chtěla jsem s Angelem vyzkoušet všechno.Angel byl na první pohled hotový kasanova, dívky si to o něm myslely a snažily se mi ho odvést.Ale to netušili jak je on věrný.Byla jsem za to ráda, on vždy tvrdil , že jsem jediná dívka kterou kdy v životě miloval.Já mu věřila, byla jsem si s naprosto jistá, že on mluví jen pravdu.Mohla jsem mu věřit.Byl jediný co mi zbyl, když nepočítám, mou rodinu a přátele, jenž se nestavili ani po půl roce.Hrdě mi je všechny nahrazoval....byl tak obětavý....a přesto se mi nějak ztrácel...

V hlavě Angela:

Někdy mě dokázala neskutečně pobavit, někdy mile potěšit a někdy šíleně vylekat.To když jsem jí políbil a ona mi to oplatila.Ale pak jsem si uvědomil, že mi roztrhala triko jako nějaké zvíře.Kdybych byl jiný muž, kdybyh byl alepoň obyčejný muž.Určitě by mě potěšilo jak je vášnivá a chtivá, ale jelikož jsem byl andělem, nějak mě představa sexu děsila.Asi to bude tím, že jsem to jakživ nedělal.A nechápal jsem to.I když jsem někdy měl chuť se tomu přiučit, když mi líčíla jak ostatní říkali, že je to úžasné ať se nebojím.Ale já se bál.Nejsem obyčejný muž, čili můžu připustit, že jsem se bál, a přitom být stále hrdý na to jaký jsem.I když jsem pomalu o sobě pochyboval a to také proto, že náš soused Sebastian čím dál tím víc po Amy pokukoval.On byl takový záletník.Přitahovali ho zadané ženy, a já se šíleně bál, že mi vezme i tu mou.Neměl na to právo, ale žaludek ano.Amy tvrdila, že má jenom mě, a že nikoho jiného nikdy nechce.Ale já jsem nevěděl jistě, jestli jí věřím..Především, ona se mi svěřila, že ho předtím milovala, takže by byla snadnější oběť.Vždy když jsem ho viděl, začal jsem pochybovat o Amyinině lásce , kterou chovala ke mně.Tolik jsem si byl jistý, že ji brzy ztratím...

V hlavě Amy:

Angel odjel kamsi za prací, jak mi tvrdil.Chtěl si najít ráci, která by nám zpříjěmnila život, větším obnosem peněz , ale zároveň takovou, aby byl v mé blízkosti, kdykoliv bych potřebovala.Ta jeho starostlivost mě také nedělala vrásky, chvílemi mi spíše přinášela pocit jakési ochrany, ale chvílemi mi tak nějak ,,lezla krkem".Byla jsem doma sama, tak jsem šla na menší nákup.Když jsem se vracela , ruce plné tašek.Potkala jsem Sebastiana, našeho pohledného souseda.Přitahoval mě, i když o něco méňe jak Angel.jako on mě nepřitahoval nikdo.,,Ahoj, Amy" zvolal vesele , vzal mi ty těžké tašky z rukou a oddaně mě doprovázel mou cestou.,,Ahoj Sebi" mile jsem se usmála.,,Dlouho jsem tě neviděl, nestalo se ti nic?" zeptal se malounko vystrašeně a zároveň starostlivě.,,Dlouho?dva dny" řekla jsem uštěpačně.A tu druhou otázku jsem ignorovala, jelikož jsem vlastně nevěděla, zda se nic neděje.Pochopil, že o tom nechci mluvit a tak s chutí odpovídal na mé slova.,,Dva dny?mě to přišlo jako roky.." podíval se mi hlouboko do očí těmi svými zářivými poměnkově modrými oči, tak krásnými a hlubkými, ale úplně jinými než měl Angel.V odpověď jsem jen přešlápla a polichoceně se usmála, tváře celé rudé.,,Co by jsi řekla, kdych tě náhodou pozval, dnes o půl osmé na věčeři?" zeptal se a vlastně mě tím slušně pozval na rande.Když byl ale Angel večer pryč a něchtěla jsem být sama, nemohla jsem odmítnout.,,Řekla bych, že to je dobrý nápad" záhadně jsem se podívala na něj a pak jinam, vzápětí jsem se přistihla, že si okusuji nehty,a to jsem myslela, že už nedělám.,,Fajn, o půl osmé" rozloučil se se mnou zamáváním a tašky mi položil ochotně před dvěře.,,Ahoj Sebi" křikla jsem ještě.
V předsíni jsem si poskočila a s radostným křikem jsem se přesunula do kuchyně. A pak jsem si uvědomila, vždyť je to jen večeře..
Ve čtvrt na osm před domovními dveřmi kdosi netrpělivě přešlapoval.Byl to Sebastian.,,Ahoj"řekl přívětivě a hned mi strkal pod nos puget růží.,,Ahoj co tak brzy?" řekla jsem a s díky jsem vyšla ven do tepla noci.,,Nemohl jsem se tě dočkat"řekl navážno.Neměla jsem co odpovědět a tak jsem mlčela dokud zas nezačal mluvit.Zamkal jsem byt.Nasedli jsme k němu do auta.A jeli jsme na roh Last Bridge.Byla to luxusní restaurace , nejluxusnější v celém okolí.Posadili jsme se a upřeně hleděli do jídelníčku za účelem něco si konečně vybrat.,,Mám si vybrat humra s ananasem , zeleninou a rýží za dvěstě dolarů, nebo spíše rybí rizoto s mrkví za pět set dolarů" zeptala jsem se ironicky.Představa, že budu jíst nějaké ,,rizoto alá sardinka" za tak hříšné peníze mě děsila.Co si od toho Sebastian sliboval?.Nepochopil mě a s úsměvem řekl.,,Cokoliv, platím já".
,,Sebi..dělá se mi z těch cen blbě, pojďme někam jinam" řekla jsem, a snažila jsem se být milá jak nejvíce jsem uměla.,,Fajn" zvedal se, v hlase mu bylo znát zklamání.

O tři hodiny později jsme seděli s plnými bříšky na rohu Crouth Endu, v malé ,laciné ,čínské restauraci pár bloků od našich domů.Tam jsem se cítila mnohem lépe.S Sebastianem bylo opravdu příjemné si povídat.Byl moc sympatický a chápavý...
,,Děkuji za skvělý večer" řekla jsem vděčně.,,Spíše já" zasmál se a odváděl mě pomalu k autu.

Jakmile šedý nissan zastavil před naším domem.Hbitě jsem vyskočila a Sebastian hned za mnou.,,Opravdu děkuji" znovu jsem děkovala.,,Za málo" odpověděl a chytil mou tvář do dlaní.Dýchal mi do obličeje ani jsem si neuvědomovala, jak je u mě blízko.Než jsem pak stačila jakkoliv zareagovat, začal mě vášnivě líbat , ale pak jsem ho odstrčila a překvapeně řekla ,,Já nemůžu Sebi".On se od mě na chvíli odlepil a díval se mi zas hluboko do očí, až jsem musela uhýbat pohledem.V očích měl hrozný chtíč.,,Ty můžeš všechno" řekl rozrušeně.Pak mě znovu pevně stiskl a začal mě líbat.Tentokrát déle, a já se obdivně nebránila, nevěděla jsem proč.Oplácela jsem mu jeho polibky stejně tak vášnivě...

Když v tom jsem v okně viděla Angelůj zklamaný obličej...


---Pokračování příště---

Ví,

Němá

2. května 2009 v 2:25 | Ví, |  B
Němá

Slov nemá,
stále mlčí,
téměř němá..
jen uvnitř sebe ječí...

Semkla rty,
nechtějíc je už nikdy otevřít,
já + ty,
tato slova chtěla uvěznit..

Nemohla už přemítat nad tím co bylo,
nad tím, co jí ,,ho" vzalo,
moct tak létat..to by se jí snilo!,
nemyslet tak na to co se stalo...

Uvnitř sebe je tak výřečná,
však na povrchu neskonale tichá,
byla mrchou..!..tolik nevděčná!..
každý jí to stále říká...

Uzavřená,
sama v sobě,
uvězněná,
v pouhé zlobě..

Tiše poznávala krásu,
která skrývala se ve všech bytostech,
vládkyně veškerého času,
vlastnila život máčen v hořkostech,
zbavena svého hlasu,
odkázána libovat si v těžkostech,
zlomena do půlky pasu,
hledala nedostatky v drobnostech..

Bolela ji kolena,
z toho jak utíkala,
mlátila ji ozvěna,
za to, že nic neříkala..

Odmítaná, plachá, němá!
bolest tvořila celou stěnu,
normální život, neměla a nemá,
a ani nebude mít, tak má to cenu?

Tajně hledala útěchu,
doufala, že ji jednou nalezne,
byla terčem všeho posměchu,
a teď se bojí..snad nezrezne..

Lhali jí, jak se jen dalo,
lhali jí, každým dnem,
kdyby se snad něco stalo,
a skutečost by náhle byla snem..

Tolik by byla šťastná,
moct alepoň jednou promluvit,
říct ta slova jasná,
donutit je, aspoň se jí omluvit...

Ale to ona nemohla,
a pomáhat se jí prý nemá,
všechnu lítost na sebe převrhla,
NĚMÁ , NĚMÁ, NĚMÁ!


->Většinou lidé, odsoudí člověka ještě předtím, než zjistí celou pravdu, než si ověří , to, že opravdu jinak nemohl..a že měl proto svoje důvody..( a pak, že ,,my" nejsme hloupí).

Ví,