Říjen 2009

Vina

28. října 2009 v 11:06 | Ví, |  B
Vina

Řveš jak blázen z plných plic,
že jsem nic a nic a nic...

Že mě nadevše nesnášíš,
svou zlost tím řvaním snad nadnášíš?

Dáváš mi za svou bolest vinu,
jen ať umřu, jen ať zhynu..

Nevadí Ti, že jsi vinen více Ty,
Tvé hrubé rány, Tvé zlostné rty....

Tvůj hlas jenž nezná pěkného slova,
Tvá osobnost jenž se tak škaredě chová..

Vyráží dravě v ústrety,
nesnaž se skrývat své úlety...

Nesnaž se schovat své milenky,
jenž Tě šťastným v noci činily,
nesnaž se zavrhnout mé domněnky,
které Tě proprávu vinily...

Já všechno vím,
znám Tvé zrady,
Když v noci spím,
vím, že nejsi tady..

To nejsi Ty, ten kdo mě přykrývá,
když zimou mé tělo umírá,
Tvá duše se předemnou ukrývá,
protože vina, až tak lítostná nebývá..

Musím si najít jiné tělo,
co by mě chtělo,
rádo mě mělo..

Jinou lidskou duši,
která by zmírnila můj žal,
avšak Tvá mysl snad něco tuší?
že jsi mi poslední naději vzal..

Musím si najít správnou vrbu,
která by vyslechla mým smutným slovům,
snažím se najít líc jenž nemá rubu,
odevzdat se ušlechtilým bohům...

Však nejde mi neustále skrývat pláč,
když jiná žena čeká Tvé dítě,
možná nejsi světoborný rváč,
ale i přesto stále - chci tě!?

Chci Tvou lásku,
chci Tě jenom hladit,
chci Tvou lásku,
abych Tě také mohla zradit...

Chci milovat někoho jiného,
chci aby jsi pro mě nebyl jediný,
Chci Ti dokázat, že jsem schopna stejného,
a chci být vina bez viny....

Tolik vina...
Ví,

Doteky

25. října 2009 v 18:55 | Ví, |  B
Doteky

Tvé ruce vylezají zpod deky,
aby mě poctily dalšími doteky..

Pleteš jimy drobounké copánky,
přitom mě líbáš na spánky..

Lehce a něžně mi hladíš tvář,
jsi můj první - toho si važ,
sladce mě otíráš o polštář,
tiše šeptám, ,,jen se snaž....''

Tvé rty Ty mé jemně líbají,
snadno se tak schovají..
kdypak je samotné nechají?
snad až je celičké vysají...

Nejde Tě jen tak odmítnout,
ani slůvko nemohu namítnout...

Vedle v pokoji Tvůj přítel usíná,
ale co nás to teďka zajímá....

Naše těla, naše rty,
jen já a Ty,
jen já a Ty,
spojeni jsme navěky...

Pomalu mě slíkáš do naha ,
a s tím pak už jen uvádíš do blaha..

Jsem slušně vychovaná a tak chci říct ,, už toho nech '',
ale nejde to, na to mi nestačí dech...

....

Skončíme, oba v rozpacích,
hladíš mě po Těch copáncích...

Pak se ptáš, zda toho lituji,
,,Ne, vždyť Tě nadevše miluji''...

Zbloudilá..
Ví,

Okamžik

25. října 2009 v 0:33 | Ví, |  B
Okamžik

Rychlý, až moc rychlý mžik,
nejhorší, bolavý okamžik...

Obličej promáčen slzami,
zohaven prudkými ranami,
hráli na něj špatnými strunami,
už aby to bylo za námi...

Už nečekám žádnou odpověď,
Snažím se to skončit - teď,
zhluboka dýchám - naposled,
nebude to zas tak špatný let...

Pomluvy se probíjí mými zády,
mám já to ale kamarády,
uměli mě hodit do nálady,
ale teď jsem sama - tady...

Pak vyřknou narážku strohou,
jediné na co se vzmohou,
Tvé činy za to mohou!
×unáhlený odraz nohou×

Mé tělo z prudka padá,
no tak - koukni se na zem!
měla jsem Tě vždycky ráda,
ale jsem jen pouhý blázen.....

Citlivá..
Ví,