Listopad 2009

Mám křídla - 5.díl

29. listopadu 2009 v 18:05 | >>Vickki Vectory<< |  V
No tak už bylo na čase..abych přidala další díl..:)..tak doufám, že se najde pár jedinců , kteří si to přečtou, ale nikoho nenutím..:)..Tenhle díl není nijak extra,,ale no co.,.je to díl..:D taky mi přijde..že to je moc jednoduše napsaný..ale tak člověk se učí celý život, ne?

Mám křídla-5.díl

V hlavě Amy:

Stála jsem před prahem, stále na tom stejném místě jako socha a vroucně jsem se dívala do oken našeho domu.Mého a Angelova domu.Také mě napadlo, jestli ten dům bude stále náš, neboť Angel potom co viděl moji náklonost k Sebastianovi se netvářil příliš mile...Vlastně to byl hrozně utrápený výraz jaký jsem u Angela ještě nikdy neviděla.Bylo mi to líto, zase jsem udělala úplnou hloupost.Přitom Angel byl pro mě ten jediný, na kterém mi kdy v životě záleželo, stejně tak jako na mé matce, která stále naživo navštěvovala moje sny v těch nejnevhodnějších chvílích.
Sebastian už dávno odešel, i když se mu nechtělo, nebýt mých neodbytných slov stál by tam se mnou ještě hodně dlouho....Jeho zděšený pohled, když jsem se od něj odtrhla , jak sem spatřila v okně Angela, vystřídal pohled ustaraný.Musel si asi myslet, že nejsem úplně v pořádku, nebo že jsem blázen.
Ale popravdě - možná jsem i ten blázen byla.Líbat se s mužem , kterého skoro neznám, před mužem kterého nadevše miluji.No povězte, je tohle normální?Nejsem snad pitomá, když takhle nevědomky zahazuji svoji celoživotní lásku?
Muselo to vypadat dost komicky.Stála jsem tam celá zmrzlá v jedné a té samé poloze, z nosu mi proudy tekla rýma, která se pomalu přetvářela v ledabylé rampouchy, nemohla jsem pomalu hýbat prsty a můj pohled spočíval na jednom jediném místě, a to právě na tom místě, kde před chvílí stál Angel.Na místě z kterého směrem ke mně vysílal své zoufalé pohledy.Také trochu trvalo, než jsem si uvědomila jak se vlastně tvářím..Ústa mírně rozevřená do písmene ,,O'' a obočí nadzvednuté skoro až k vlasům, jenž rámovaly můj doposud dětsky vypadající obličej - Opravdu by jste se nasmáli, vidět mě v tu chvíli...
Konečně jsem se rozhoupala k tomu abych se nějak pohnula.První krok dopředu a pak následovaly další a další kroky....až jsem se ocitla přímo u domu.Nebylo to až tak těžké jak sem si myslela, existují přece i horší věci, nebo snad ne?Zhluboka jsem se nadechla..neměla jsem z toho moc dobrý pocit.Pak jsem zlehka jsem chytla za kliku domovních dvěří a ty se v mžiku rozletěly dokořán.Mezi nimi stál Angel s tím svým nádherným hřejivým úsměvem..pomalinku jsem začala roztávat a snažila jsem se vykouzlit na své tváři také nějaký ten úsměv, i když jsem na sto procent věděla, že nebude tak překrásný jako Angelův, nikdy...natož tak teď.Nemohla jsem pochopit , proč se usmívá a je na mě tak milý...snad to neviděl a mě se to jen zdálo? nebo je to nějaký způsob terapie pro podváděné muže?..Nevěděla jsem co s Angelem bylo, vlastně s ním nic nebylo.To se mnou něco bylo.,Chovala jsem se hloupě.Jako malá holka, jak jinak, že?To jsem přece celá já..všechno zkazím..' vyčítala jsem si v duchu.Ale to jsem nevěděla, že i Angel byl v tu chvíli někde ve svých představách...

V hlavě Angela:

Všechno jsem viděl... jak by to také bylo možné nevidět, že?Když jsem odešel hledat si práci, aby jsme se měli o něco lépe..ani mě nenapadlo, že by si za mě Amy mohla najít náhradu, alespoň ne tak rychle.No co, ale co se stalo - stalo se.Koneckonců jsem přece jen anděl a kolik zlého už jsme na světě viděl? - Spoustu.Tak mě přeci nerozhodí to, že Amy políbila někoho jiného.Koneckonců byl to jen polibek, nebo snad ne?..Třeba, že by to nebyl jen polibek a Amy by ho dokonce milovala..mám stále své povinnosti a rozhodně se nesluší, aby anděl takového postavení jako já měl někomu něco za zlé, ledažebych...né, o tom teď nesmím přemýšlet..teď ne..
Ano, v tuhle dobu už jsem začal přemýšlet o jedné dosti důležité věci.O tom, že bych se vzdal hodnosti anděla , čímž bych se od základů změnil a stal by se ze mně člověk - obyčejný člověk jako je každý druhý.Ale neslyšel jsem o takovémto počínání příliš dobrých věcí..vlastně bych si dovol říci, že na tom není nic dobrého..žádný z andělů ještě nedokázal žít normálním životem, spoustu z nich opustila jejich životní láska a oni uhynuly, tak mladí a naivní....Nevím, zda zrovna já, bych to vydržel...
Pomalounku jsem se vynořoval ze svých myšlenek a pohlédl jsme zprudka na Amy.Trochu jsem se zastyděl, když jsem se přistihl, že už zas využívám své schopnosti číst myšlenky..ale na druhou stranu mě potěšilo, když jsem se dozvěděl, že Amy Sebastiana nemiluje a hodně ji to mrzí..takové zjištění už něco znanemá a jen tak někdo se ho rozhodně nemůže dopátrat...přesto jsem věděl, že ani to nestačí, abych si byl zas jist její láskou..neznamenalo to přece, že Sebastian se nechá jen tak odbýt a já věděl, jaký má o ní zájem..ani mu nevadí, že je Amy zadaná...jemu tehdy nevadilo nic...opravdu nic..ale to mělo jěště teprve přijít...

,,Vrátil jsi se dřív'' řekla Amy , aby oživla jejich beztak žádnou konverzaci. ,,Eh...''zarazil se Angel tou otázkou a ve svých myšlenkách ji obviňoval, ,že by jí vůbec nevadilo, kdyby přišel později..možná , že by se Amy se Sebastianem dostali ještě dál a pokřtili by tím jejich květinovou zahradu.'zamračil se v duchu Angel..,,Ano, také jsem si už našel práci'' bylo jediné co řekl nahlas..
A pak už spolu nemluvili...Amy se ho nejdříve ještě chtěla zeptat jakou, že pak si to našel práci , ale nepotřebovala vysvětlovat, že konverzace o něčem jako je práce není právě teď to nejvhodnější..Nepadlo ani slovo o tom jak se jeden z nich cítil..ani jedno slovo omluvy nebo výčitky..jenom ticho..stejné ticho co Amy někdy trápilo v nočních můrách o její mrtvé matce o zápachu smrti..o mrtvých zastavených očích...o bílém stole na kterém ležela když ji Amy viděla naposled..vše měla stále živě před očima ..Tak příšerné to bylo ticho..

,,Měl by sis najít za tu smrtelnici nějakou náhradu" poučoval Angela Daren, jeho andělský přítel, zrovna když Angel řešil něco v nebi.,,Angele , neblázni..opravdu si myslíš, že existuje něco jako láska? a ještě se smrtelníkem'' pokračoval Daren a zasmál se svým slovům, jako by byly nějak obzvlášť vtipné...Daren byl trochu více, dá se říct ,,andělský proutník'' byl tím přímo slavný..jakoukoliv okřídlenou dívku si totiž přál..tu měl..Ale nikdy v životě by ho nenapadlo začít si něco s smrtelnicí..to mu přišlo jako něco nemožného..hrozného..zrovna dvakrát ho nepřitahovaly a i proto se smál tomu, že Angel se mohl do jedné z nich zamilovat.Angel jen potichu přikyvoval a v duchu prosil ať si Daren nechá své rady pro někoho jiného..ale Daren stále pokračoval , rozhodně nehodlal skončit bez úspěchu...,,Podívej se kolik je tu krásných žen a a všechny jsou stejně tak svaté jako Ty a já'' prohodil ve snaze Angela přesvědčit.A právě tahle věta byla Angelovi osudnou.. automaticky se podíval směrem kam Daren ukázal a pak jeho pohled spočinul na jedné z dívek stojících na proti.Její sebevědomý úsměv jí rozjasňoval celou tvář...
V tu chvíli co ji spatřil se mu začali podlamovat nohy.Tak byla krásná...nádherná..dokonalá..marně se snažil najít na ní jedinou chybičku..neměla žádnou.Byla totiž také andělem.Nemohl od ní oči odtrhnout.I ona si toho všimla.Angel se jí zamlouval stejně tak jako ona jemu.,,Vlastně nevím, co na ní vidíš...'' pokračoval ve své mluvě Daren, dokuď si neuvědomil, že Angel ho už dávno nevnímá..Právě totiž vykročil k té dívce - K Angele.Taková shoda náhod..,,Angel a Angela''opakoval si v duchu ..jelikož jeho andělské schopnosti mu dovolovali rozpoznat její jméno dříve, než by ho stačila vyslovit.I Daren byl blahem bez sebe, že na Angela jeho řeč koněčně zapůsobila . A pak svým vítězným úsměvem ozářil téměř celé svaté nebe....

---Pokračování příště---


Ví,

Sen o koni

29. listopadu 2009 v 0:38 | >>Vickki Vectory<< |  B
Sen o koni

Tvá jemná hříva vlaje ve větru jak závěsy,
od postele s třpytivými nebesy...

Od postele v které ležím,
když své tajné touhy střežím...

Když ve snech hledám vzdálené nebe,
když najdu místo toho všeho Tebe..

Všem mým útrapám pohrozíš,
a na hřbetě mě povozíš...

Máš mé srdce plně v hrsti,
navždy vůně Tvojí srsti...

Navždy já ji budu cítit,
jednou si Tě zkusím chytit..

Jejda, ne! už zvony zvoní,
neodcházej krásný koni..!

Neodcházej, když Tvá splašenost,
vyvolala ve mně nadšenost...

A když jsem vyměnila za hloupost,
Tvoji nespoutanou divokost...

Já jsem silně věřící,
věřím v naději, jenž mi dáváš..
Ty jsi mou hvězdou zářící,
lehce se mou oporou stáváš..

O Tvých krocích se mi zdá,
líbí se mi ta Tvá hra..
nikdo jiný ji nepozná,
jenom Ty a jenom já..

Zasněná...
Vickki Vectory ( Violet )

Přítel

28. listopadu 2009 v 23:45 | >>Vickki Vectory<< |  B
Přítel

Přítel krásný, přítel věrný,
ani trochu obyčejný...

Nevyzradí ani hlásku,
ze slov, jenž mu šeptám do oušek..
zaslouží si moji lásku,
malý, koňský svatoušek...

Mohu se mu se vším svěřit,
a přitom mu zcela věřit..

S ním já přes překážky skáču,
s ním já trávím všechen čas..
do jeho hřívy já to pláču,
jeho já poslouchám hlas...

Hlas nezvučný a barevný,
jenž vydává jeho pohled..
můj posluchač důvěrný,
který má nademnou dohled..

Dělá pro mě tolik moc,
přitom nemá skoro proč..

On mi dává víc než já jemu,
pomáhá mému srdci zlomenému..

Jediné co mu mohu dát,
je má obrovská láska..
a i přesto má mě rád,
hlavou mě o krk laská...

Přítel..
Ten nejlepší přítel..

Potěšená..
Vickki Vectory ( Violet )

Blesku vrať se!

28. listopadu 2009 v 22:21 | >>Vickki Vectory<< |  B
Blesku, vrať se!

Bouřivý cval,
Tvých kopyt hlas,
a já jen stál,
zatímco utíkal čas..

Vůbec jsem nechápal, nač tolik spěchu,
nestíhal jsem naslouchat Tvému dechu...

Ztrácel jsem Tě, byl jsi v dálce,
,,Blesku, no tak, prosím vrať se!''..

Tak dlouho Tě mohu jen já znát,
proto jsi čteme myšlenky - vzájemně,
mám Tě nadevšechno rád,
nejvíce na světě - bezměrně..

Proto jsem , když ses vrátil věděl,
že mám skočit na Tvůj hřbet,
a co jsem se nedozvěděl?
Ty ovládáš také let..

Blesku, Ty můj Pegasi,
plamínku, Tebe nikdo nezhasí!..

Sice nevím kampak jdeme,
ale spolu zůstaneme!..

Zdoláme každičkou překážku,
Jelikož neznáme porážku!...

Plachá ..
Vickki Vectory ( Violet )

Kvůli hříchu

28. listopadu 2009 v 21:04 | >>Vickki Vectory<< |  B
Kvůli hříchu

Kvůli hříchu,
skrýváš pýchu,
Do malé železné krabičky..
kvůli hříchu,
skrýváš pýchu,
vybledly Ti veškeré barvičky..

Jen bílá, šedá a černá,
za to, že jsi nebyla věrná...

Ani Tvá štědrá naděje,
už dávno není tak jasná,
tváře Ti sice jen omyje,
ale už nikdy nebudeš krásná..

Bylas hloupá, teď jsi k smíchu,
Kvůli hříchu - nemáš pýchu...

Ne - pyšná..
Vickki Vectory ( Violet )

Krvavá řeka

28. listopadu 2009 v 20:37 | Ví, |  B
Krvavá řeka

Do prava , do leva,
záludně stéká,
červená poleva,
krvavá řeka...

Do předu, do zadu,
hadrem ji setři!
lítost, že nevedu?
nebudu - nechci..

Nahoru, dolu,
vraždím i Tebe,
pak půjdem spolu,
do pekelného nebe...

Ví,

Ty

21. listopadu 2009 v 17:18 | >>Vickki Vectory<< |  B
Ty

Studený jsi jako sníh,
skrýváš úsměv, skrýváš smích...

Skrýváš hněv a skrýváš zlobu,
podivný jsi na svou dobu...

Nemsíš se chovat v afektu,
i přesto k Tobě lidé mají respektu...

Vědí proč,
kolik si mohou dovolit,
Ty máš moc,
avšak umíš povolit...

Zvládneš i to nejtěžší,
ale přesto - člověk jsi ...

Člověk překrásně magický,
a tím zůstaneš navždycky...

Zbrklá..
Vickki Vectory ( Violet )

Dárek z lásky

18. listopadu 2009 v 0:30 | Ví, |  B
Dárek z lásky

Vzpomínky ze starých dob..
vůně ebenového dřeva..
z kterého bude Tvůj hrob..
dárek z lásky - snad Ti to neva....

Ví,

Špatný kousek dramatu

17. listopadu 2009 v 17:53 | Ví, |  B
Špatný kousek dramatu

Náhlé probuzení do rána,
nebyl to přelud , nebo sen?
nebyla to fata-morgána?
chceš si tím zkazit i tenhle den?..

Koupel raní,
Tě probudila z spaní...

Venku čile kvákali rosničky,
a tak si ani nepočkala na tátu..
nazula sis červené lodičky,
vrtěla ses v kvídovém kabátu...
dělala jsi blázivé opičky,
všechno přesně jako v tom dramatu...

V trošinku upraveném Hamletu,
kdy Julie zabila Romea,
jen protože chtěla být ke světu,
usměvavá a veselá...

Popletená..
Ví,

Smutná

17. listopadu 2009 v 17:45 | Ví, |  B
Smutná

Smutná,
zničená dnem i nocí..
smutná,
ovládána magickou mocí...

Smutná,
prý pláče, jen, že jí slzy chutnají..
smutná,
pořád pláče ... ale jenom potají....

Smutná,
a každý se jí směje...
tolik moc smutná,
co se to sní děje?...

Smutná,
zkoumajíc lidskou jakost..
smutná,
a promrzlá, promrzlá na kost...

Smutná,
zničená od mluvy okolí..
tak smutná,
že už jí urážky nebolí...

Bezbranná, násilně spoutaná s nevolí...
smutná, tak moc, že se to nezhojí...

Smutná,
úsměv jí na tvář už nechce vlézt...
smutná,
nucena zlobu a bolest nést....

Smutná,
držíc se za ránu na paži...
smutná,
s obvyklou otázkou ve tváři...

Smutná,
proč zrovna jí se tak nedaří?..
smutná,
s rukou zohavenou a krví vsáklou v polštáři...

Smutná,
čekajíc na smrt , která příjde...
smutná,
s silným doufáním, že teď už jí to vyjde...

Smutná,
její žiletka padá zprudka na zem...
smutná,
jenom další, neveselý blázen...

Smutná,
bezcitně vedená k lhaní..
Smutná,
protože nikdo nepřišel za ní...

Smutná,
poslední slza, poslední brek..
smutná,
poslední vzdech, než stichl dech...

Smutná,
s škodolibým úsměvem na tváři..
naposledy smutná,
a pak už se nijak netváří...

V nebi jak hvězda zazáří...
až jí andělé správnou cestu ukáží..

Smutná,
se stálou bolestí v ruce...
smutná,
a pak se jí zastavilo srdce....

Smutná..
Ví,