Prosinec 2009

Šťastný nový rok

31. prosince 2009 v 14:10 | >>Vickki Vectory<< |  B
Nudím se , ale mám dobrou náladu, tak (možná) něco napíšu :)

Šťastný nový rok

Tento rok,
bude skok,

Do nové etapy života,
kam ani za nic nesmí samota,

Kam nesmí smutek ani závist,
jen štěstím může nás dál víst,

A tak si ho užijte co nejvíce,
jen pozor na žaludek a na plíce...(xDD)

Happy new year Vám přeje ...
Vickki Vectory ( Violet )

Kdyby

28. prosince 2009 v 15:13 | Ví, |  B
Kdyby nebylo kdyby, nebyly by chyby - ale to my všichni víme .

Kdyby

Padá slza, za ní další...
snad jen kdybys mě měl radši...

Kdyby jsi šel po zvuku...
po zvuku mého pláče...
a chytil bys mě za ruku...
to se pak jinak skáče...

Možná bych slezla ze římsy...
utřela bych si slzy...
a řekla bych jen ,,všimni si...''
,, jak mě to hrozně mrzí''

Snad jen kdyby si se na mě usmíval...
kdyby jsi se mně omluvil...
jenže Ty jsi mě nevnímal...
schválně jsi se mnou nemluvil...

Kdyby jsi se na mě přestal mračit...
to by mi možná mohlo stačit...

Padá slza, za ní další...
snad jen kdybys měl mě radši...

Smutná...
Ví,

Mám křídla -7.díl

23. prosince 2009 v 3:34 | >>Vickki Vectory<< |  V
Napsala jsem to hodně rychle...(ale je to stejně trochu víc dlouhé)...protože se mi to napoprvé smazalo...ale nedbejte na kvalitu....podstatné informace tam jsou...:)

Mám křídla-7.díl

V hlavě Angela :

Když jsem si uvědomil co jsem vlastně udělal. Byl jsem sám ze sebe zklamaný. Proklínal jsem ten den, kdy se mě bůh rozhodl stvořit . Nikdy bych nevěřil, že bych byl schopen někdy takhle zradit - nikdy ne Amy. Je sice pravda, že jsem vlastě ještě skoro nic neudělal...ale já si byl jist, že to tak nezůstane a že se brzy proviním tak, že toho budu litovat ještě více a vyčítat si to do konce života. Nejen, že jsem neměl nechávat na stole ten dopis, neměl jsem vůbec Angele dovolit , aby mě okouzlila. Jenže ono to nešlo...nechápal jsem to. Byl jsem tolik čestný...tolik čestný než vstoupila do mého života...
Ničila mě. Ani ne tak zvenku jako uvnitř. Litoval jsem Amy. Měl jsem chuť se rozeběhnout , obrátit se na patě...Utéct zpátky domů a vše jí vysvětlit, slíbit jí, že už to nikdy neudělám a také ten slib dodržet. Amy by si to určitě zasloužila...
Jenže nebylo to tak lehké . Možná už bylo pozdě...možná by mě ani nepochopila...možná jsem jen neměl odvahu, čím dál tím víc jsem se totiž stával člověkem. Nikoli vzhledem, ale vlastnostmi. Nebyl jsem si tolik jist sám sebou , jako doposud. Nebyl jsem si jist ničím..zdaleka ne. Trápil jsem se a zapomínal jsem na to jedině s Angelou, i přesto, že to právě ona mi způsobila všechny Ty starosti. Neuvědomoval jsem si to a všechnu vinu sem házel na sebe a bohužel i na Amy. V jednu chvíli jsem na ni byl naštvaný, ale hned na to jsem ji ve své mysli ospravedlňoval. Stačil jediný pohled...jediný její pohled dokázal vše. Úplně vše. Byl jsem si tím jist stejně tak jako láskou k ní, láskou, která se den ode dne stupňovala a já tomu nedokázal zabránit...

V hlavě Amy :

,,Pěkné ráno'' poznamenala jsem suše a rozhodně jsem u toho neplýtvala ironií.

Když jsem se totiž ten den ráno probudila. Myslela jsem, že políbím svého miláčka, který mi jako každé ráno dá do nového dne plnou náruč radosti a s veselým úsměvem mě probudí ze snů do ještě krásnější reality. Jenže jsem se trochu mýlila...
Zmateně jsem mrkala očima , jak jsem se snažila přijít na to, kde Angel je. Chvíli trvalo, než jsem si vzpomněla, že už pár dní pracuje. Po ránu mi to většinou nemyslí. ,,No nic'' řekla jsem rozmrzele a stále ještě s úsměvem jsem vstala. Bylo krásně. Čersvý letní vzduch mi pomalu vnikal mou ústní dutinou do celého těla až začal prostupovat i mou duší. Ptáčci kouzelně zpívali. Slunce mi svítilo do tváře tak silně, až jsem si musela malinko zastínit oči. S klidem jsem si udělala snídani, začvičila jsem si a pustila si rádio. ,, 5 lidí v tomto týdnu umřelo? jak překvapivé...taky jsou snad vraždy na dením pořádku '' zasmála jsem se své nevkusné a ani né tak vtipné poznámce. Neříkám, že by mi to přišlo nějak vtipné, ale od té doby co si mě Angel přestal všímat jsem se rozhodla dát na radu přátel, které vidím jen zřídka a být o něco více optimistická. Také jsem přemýšlela o tom jít k psychiatrovi...,,možná, že by mi to prospělo'' zas jsem se zasmála.
Bylo to dobré ráno..rozhodně jsou i horší...ne? Tedy alespoň jsem si myslela, že to je dobré ráno. Do určité chvíle...
Pak jsem zvedla ten dopis na stole. V jednu chvíli jsem doufala, že mi snad Angel napsal dopis, kde se mi za všechno omlouvá. Tetelila jsem se radostí, že si to přečtu. Suďme podle toho, že nebyl poslán poštou...by bylo zřejmé, že to napsal Angel.
Jenže pak jsem si to přečetla : Uvidíme se ještě dnes, Angela stálo tam napsáno uhledným písmem. Nejdříve mě napadlo, že se jen Angel přepsal a dopsal tam jedno hloupé ,,a''. Ale pak mi došlo, že Angel se nikdy neplete, že nemá takové písmo a proč by mi psal , že se dnes uvidíme? vždyť je to přece samozdřejmostí....
Chvíli jsem doufala, že to bylo naschvál, že požádal někoho z práce, aby to napsal...abych na něj žárlila. Ale netrvalo to dlouho a já jsem začala hystericky brečet. , Už jenom to pomyšlení, že Angel chodil do práce jen kvůli nějaké s prominutím ,,cuchtě''. Přišlo mi divné, že se tak nabízel, že si sežene práci. ' přemýšlela jsem nahlas. Bylo to příšerné. Čekala jsem všechno...vlastně nebylo by to první zklamání v mém životě, ale od Angela bych tohle rozhodně nečekala. Od něho ne...
Vytočila jsem jeho číslo a rozhodla jsem se, že mu to všechno řeknu. Uleví se mi. Všechno mu vyčtu...vykřičím se do toho sluchátka, mám na to přece jen právo...Byla jsem odhodlaná jako nikdy. Ale když jsem pak v telefonu slyšela Angelův sladký hlas a ještě hezčí větu : ,,Ahoj miláčku''. Ztratila jsem odvahu. Neměla jsem na to sílu...nedokázala jsem to...Jediné na co jsem se vzmohla bylo do sluchátka párkrát zavzlykat a pak ho položit. To už jsem pak jen slyšela jak se mě zmateně ptá copak se mi stalo. Nedokázala jsem říct ani to hloupé ,,nic'' ani to...Doufala jsem, že si vezme z práce volno a třeba se na mě příjde jenom podívat...čekala jsem hodiny, ale nepřišel...


A jediná chvíle uměla převrátit můj život naruby. A že těch chvílí ještě bylo mnohem víc a ještě mnohem horších...

V hlavě Angela :

Jediná chvíle..jediný pohled, jediná neopatrnost...a mohlo být po všem. Nepokusil jsem se Amy znovu zavolat...nevěděl jsem, co bych jí řekl...nejel jsem hned domů..potřeboval jsem přemýšlet.
Navíc jsem měl ještě pár povinností tam nahoře. Slíbil jsem sám sobě, že až tam budu, že si Angely už ani nevšimnu, i přesto, že jsem věděl, jak je to nemožné...Už kvůli Amyiným vzlykům, které určitě způsobil ten dopis..už kvůli jejím slzám, které cítím tak silně, jako by snad tekly po mé tváři...Už kvůli samotné Amy, která si zaslouží žít spokojený život...

V hlavě Amy :

,,Dobrý den''
,,Hoodová''
,,Ano, Hoodová''
,,V pořádku''
,,Jistě, paní Wilhamová''
,,Zítra, okolo půl dvanácté?''
,,Dobře, to mi vyhovuje''
,,Nashledanou''

Můj rozhovor s místní paní psycholožkou - paní Wilhamovou byl stručný. Teprve měla poznat , jaký že blázen se to ve mně skrývá a jak jsem upovídaná je-li to nutné...
Připadala jsem si trochu hloupě, že si neumím své problémy vyřešit sama. Ale nemohla jsem to vydržet. Nechtěla jsem tam zavolat, ale bylo už půl desáté a Angel pořád nikde. Pochybovala jsem, že má tak dlouho práci a také jsem měla trochu tušení, že vím, kde se toulá. Bylo hrozné vědět, že je někde s jinou ženou a nemoct tomu zabránit...


V hlavě Angela :

, Už abych byl doma ' přál jsem si v duchu, když jsem spatřil Angelu. Překonával jsem její neodolatelnost a nešel jsem ani krůček k ní. Všimla si, že se jí zdráhám a tak vykročila jako první.
,,Ach, Angele, Ty jsi tak rozkošně plachý'' poznamenala na mou adresu a usmála se. Nevšímal jsem si jejího úsměvu, snažil jsem se překonávat, dařilo se mi...dokuď mě zas nepolíbila. Tento polibek byl zas o něco pěknější a hřejivější...ale také první o který jsem chtěl přijít právě kvůli mé hodné Amy. Podivila se, když jsem se od ní odtáhl, ale nedala to na sobě znát, to neměla zapotřebí...
,,Jestli chceš, abych odešla...klidně půjdu'' řekla rázně a dívala se mi při tom hluboko do očí až jsem nemohl odporovat. ,,Nechci...'' zašeptal jsem s pohledem pevně upřeným na její obličej . Nejraději bych si za tuhle větu nafackoval. Nechápal jsem, jaktože na mě měla takový vliv. Vsadil bych se, že kdyby nebylo jejího pohledu, řekl bych chladné ,,ne'' a klidně bych odešel...Odešel bych a nikdy bych se k ní nevrátil...
Neposlouchal jsem, co nám náš pan stvořitel vyprávěl...nešlo ho poslouchat a zároveň si všímat Angely...i když jak se si všiml, jí to problémy nedělalo. ,,Stav se u mě zítra večer'' řekla mile. Já se na ní jen udiveně podíval, ale když dodala své sladké ,,ProsímTě'' nedokázal jsem to odmítnout. ,,Dobře'' řekl jsem naprázdno, protože už několik minut stála u své přítelkyně a živě diskutovaly o problémech, které se v nebi dějí. Já jsem byl jak zhypnotizovaný...čas mi připadal rychlý a přitom byl pomalý...jediná věta, kterou jsem z celého výkladu zaslech zněla : ,,Proto musíme tyto mocné tvory zneškodnit, aby nad námi nepřevzali moc...'' a pak už jsem se zas věnoval svém snu...-> Angele..

V hlavě Amy :

Rozhodla jsem se, že nebudu na Angelovi tolik závislá. Koneckonců..on si také dělá co chce. Sebastian už mě několik týdnů přemlouval ať ho navštívím...a tak jsem to udělala. Přece nemůžu na Angela čekat donekonečna...když mi stále tak utíká...proklouzává mi mezi prsty a ztrácí se mi.
Jeho nepřítomnost a každodenní nevnímavost vůči mě by se dala popsat hned několika způsoby...všechny bych Vám je tu vyjmenovala...nebýt Sebastiana, který už stál ve dveřích s překvapeným úsměvem , ani jsem si nestačila všimnout, že ty dveře otevřel...,,Ahoj Amy, jak vzácná návštěva'' řekl s nadšením. ,,Ahoj Sebi'' upřímně jsem se usmála. '' Co Tě ke mně přivádí'' zeptal se a jako pravý gentelman mě dovedl až do obývacího pokoje. ,,No přece jsi mě zval, ne?'' zeptala jsem se drze. ,, To..je pravda'' usmál se , posadil se na pohodlný tmavý gauč a pokynul mi k tomu, abych si také sedla. Po chvíli ticha se zas zvedl a zeptal se mě co si dám.,,Čaj, prosím pěkně'' odpověděla jsem. ,,No tak, když prosíš tak pěkně'' pomalu šel do kuchyně a oba jsme se nahlas smáli. ,,A jak se ti daří Amy?'' zeptal se aby řeč nestála. ,,Ale..'' nevěděla jsem co mu mám říct, aby nepoznal, že mi není moc dobře. ,,Ale?'' zeptal se Sebastian a vystrčil hlavu z kuchyně. ,,Ale...docela dobře'' usmála jsem se nepříliš přesvědčivě, nikdy jsem nebyla moc dobrá lhářka...
,,A Ty?'' reagovala jsem rychle, aby se mě snad nezeptal ještě na něco podobného. ,,Já se mám úžasně, když jsi tu Ty'' řekl něžně a já jsem se začala červenat, protože jsme nevěděla co mu na to mám odpovědět...

Povídali jsme si ještě dlouho. Postupně jsem v Sebastianovi nacházela více a více důvěry. Domluvili jsme se, zas na pátek, což bylo za dva dny. Těšila jsem se a z jeho hlasu se dalo vyčíst, že on je na tom podobně. Pak už jsme se jenom objali a já jsem šla domů.
,,Amy!'' slyšela jsem ještě za svými zády volat Sebastiana. ,,Ano, Sebi?'' otočila jsem se. ,, A Ty mě nepolíbíš?'' zeptal se a šibalsky se usmál. Také jsem se usmála a letmo jsem ho políbila na rty. Nebyl to ,,žádný'' polibek a přesto byl plný emocí. Tentokrát mi nevadilo, že se Angel dívá z okna, kde jsem. Rozhodla jsem se k němu chovat stejně tak jako on ke mně a silně jsem doufala, že mi v tom Sebastian pomůže...jenže kdybych tehdy věděla jak moc mi bude chtít pomáhat...raději bych si to vyřešila sama...

---Pokračování příště---



Ví,

Padám lásko

21. prosince 2009 v 3:33 | >>Vickki Vectory<< |  B
Ať mě chytneš, nebo ne...
láska k Tobě zůstane...

Padám lásko

Padám lásko, padám dolů...
chyť mě a pak budem spolu...

Ať už v ráji plném krásy...
ať už šediví Ti vlasy...

Nebo v ohni pekelném...
v realitě, jenž nám ničí sen...

Kdekoliv lásko, nehni se odemě...
jinak už navěky budeš bezemě...

A to bys přece nechtěl, ne?

Nezadržitelná...
Vickki Vectory ( Violet )

Poničené city

21. prosince 2009 v 3:17 | >>Vickki Vectory<< |  B
Jenom trocha soucitu...
k zmatenému pocitu...

Poničené city

Proti slunci v žitném poli...
marně pláče, srdce bolí...

Marně z očí spouští slzy...
stále ji to samou mrzí...

Pozoruje vlčí máky...
zraňuje se o bodláky...

Zraňuje se každou chvílí...
s velkou odvahou a pýlí...

Mýti úsměv se už nesluší...
bez naděje s šrámy na duši...

Bez naděje...moci žít...
bez naděje...jen tak snít...

Už si prostě nebýt přeje...
neví co se to s ní děje...

Jista si svým doufáním...
schopna prát se s zklamáním...

Schopna už zas doufaje...
říct , že na lásku se nehraje...

Málo lásky, málo boje...
a ta dívka není Tvoje...

Byla...ale už nikdy nebude....


Nesmířená...
Vickki Vectory ( Violet )

Mám křídla - 6.díl

12. prosince 2009 v 20:31 | >>Vickki Vectory<< |  V
Vlastně ani nevím co k tomu říct..:D...snad jen, že je to trochu krátké..nemyslíte?


Mám křídla-6.díl

V hlavě Angela :

Nechápal jsem to. Jako by na mě v tu chvíli působila nějaká vyšší síla. Když jsem ji viděl, myslel jsem jen na ni a na Amy jsem si nevzpomněl ani na chvíli. Bylo to zvláštní...neobvyklé...měl jsem z toho špatný, ale zároveň krásný pocit..vlastně nevím jak něco takového popsat.
Její plné rudé rty nezvyklé u obyčejného anděla ke mně vysílaly vzdušné polibky vlastně jen tím, že jsem se na ně podíval. Doopravdy, se ale vůbec nehýbaly. Myslím, že jsem měl halucinace... z toho jak jsem se jí stával být posedlý jen za pár minut. Možná jsem si to měl rozmyslet a jít zas nazpátek. Nekomplikovat si život...nepřidělávat problémy, ale mně v té chvíli nedocházelo co dělám. Měl jsem jediný cíl - a to ji získat.
Cítil jsem vůni jejích dlouhých černých vlasů dopadajících na její úzká ramena na vzdálenost mě nebezpečnou. Od její krásně olivové pleti se odrážely paprsky slunce i celé červánky. Vypadalo to, jako kdyby nebe hrálo divadlo jen pro ni, nebo , že by snad ona hrála divadlo pro mě? Ať už to bylo cokoliv..ta síla , co mě k ní táhla, ta krása co z ní vyzařovala, ať už mě cokoliv nutilo k dalším krokům k ní....ať už to bylo cokoliv, nemohl jsem tomu zabránit.Nešlo to.
Hltal jsem ji pohledem, nenápadně, ucitvě, alespoň jsem si to myslel.
Znenadání jsem byl metr od ní, když se zvedl závoj jejích ďábelsky rudých šatů, a když se zas vrátil na své místo stála už Angela předemnou. ,,Kdybych věděla dřív kolik pozornosti mě od Tebe čeká...dala bych Ti svou fotku'' řekla krásně sytým hlasem. Nedokázal jsem odpovědět, knedlík v krku se čím dál tím víc zvětšoval. Až musela Angela zareagovat jako první. ,, Ty neumíš mluvit ?'' zeptala se s úsměvem a pomalu si na prsty natáčela další a další prameny vlasů. ,, A...a...ano'' zakoktal jsem. ,, Co, ano? neumíš?'' zeptala se mile a pak přišel zas ten její úsměv - nejkrásnější úsměv. ,, Umím '' zadrmolil jsem náhle a snažil jsem se nedat na sobě znát rozpaky. Zničeho nic mi podala ruku a ještě krásněji řekla ,, V tom případě mě velice těší Angele'' . Ale než jsem stačil vykoktat zas něco rozumného postavila se do svůdného postoje , vzala mou tvář do dlaní a pak mě dlouze políbila na ústa. Byl to nádherný polibek, ctižádostivý, jemný..ale přesto něčím jiný, něčím ojedinělý. Stál jsem tam dlouho se zavřenýma očima, ani jsem si nevšiml toho, že Angela už dávno odešla. Nebýt samozdřejmně Darena, který měl očividně radost sám ze sebe. ,,Chlapče, netušil jsem, že mě poslechneš tak rychle'' řekl uštěpačně . Já jsem zas neodpovídal, jen si představoval její nádhernou tvář a dusil jsem se jejími žhavými polibky...


,,Ahoj miláčku'' řekla Amy vlídně a políbila mě. Ale její polibky mi přišli obyčejné od té doby co jsem okusil polibky Angely. Nevím jak...ale nemohl jsem se ovládat. Ignoroval jsem Amy, ani jsem ji nepozdravil a šel jsem jako zhypnotizovaný do obývacího pokoje. Zpíval jsem si u toho písničku, kterou jsem snad ani neznal, tak jsem měl dobrou náladu. ,, Děje se něco?'' zeptala se udiveně Amy. Ale já ji dál jen ignoroval. Nemohl jsem za to...opravdu mi přišlo, jako by mě někdo ovládal...

V hlavě Amy :

V tu chvíli jsem věděla, že s ním něco je. Nepozdravil mě, neodpověděl mi a ani se na mě neusmál tak jak tomu bylo zvykem. Bylo to prostě divné..nechápala jsem to. Nevím, zda chtěl abych žárlila, začala jsem přemýšlet, že bych mu ten polibek se Sebastianem nějak vysvětlila, ale na jednu stranu jsem neměla odvahu . Co když to totiž sice jen nevěděl a jeho chování má jiný záhadný důvod..to bych vše jen zhoršila..A na druhou stranu mi přišlo, jako by mě ignoroval. ,, Možná jsem opravdu šílená'' zašeptala jsem a nevěřícně jsem zakroutila hlavou , když už mi mé představy přišli moc směšné a nesmyslné. ,,Možná jsem šílená '' usmála jsem se a ukládala jsem se ke spaní. V mých očích tenkrát něco bylo. Cítila jsem jejich plamen a sílu ve všem na co jsem se jimi stačila podívat. Byla to nedůvěra, to co vě mně hlodalo dnem i nocí. Angel totiž i přesto , že byl úžasný, měl nějaké to tajemství...věděla jsem to, cítila jsem to. A rozhodla jsem se , že ho vypátrám...

V hlavě Angela:

Když jsem se ráno ,probudil' vlastně jen ze svého snění..jelikož andělé nespí... pokoušel jsem se přesvědčit sám sebe, že žádná Angela neexistuje a , že včera se nic nestalo. Jenže když jsem vstal..na stole byl nějaký papír. ,,Že by mi Amy napsala vzkaz ?'' říkal jsem si. Ale to byla hloupost, jelikož ležela vedle mě a tvrdě spala, všimnul bych si, kdyby něco napsala...navíc to by musela být náměsíčná.
Ten papír tam ležel tak opuštěně, až mi ho bylo líto. Jako by celý stůl byl jen pro něj. Vypadal jako jedna malá rybka plavoucí v obrovském prázdném oceáně. Nakonec jsem se odhodlal, vzal jsem lístek do dlaní a četl jsem : Uvidíme se ještě dnes, Angela stálo tam napsáno uhledným písmem. Pomalu se mi začal rozjasňovat obličej...Ani byste nevěřili, jak taková jedna věta dokáže zvednout člověku náladu. Hned mi přišel svět o něco krásnější..
,,Dnes ji uvidím, dnes ji uvidím '' šeptal jsem pod vousy a radostně jsem poskočil..
Šel jsem do práce, ovšem nevšiml jsem si, že jsem na něco zapomněl..že jsem něco nechal na stole...


---Pokračování příště---

Ví,

Quatro

12. prosince 2009 v 17:24 | Ví, |  C
Smích? přejde...
jinak to ani nejde...


Láska je když se ze všech sil snažíš někoho nenávidět, ale nemůžeš.


Láska je když po 5 letech manželství stále nacházíte společnou řeč.


Láska je jako sníh - potěší a pak roztaje.


Cukr osladí Tvůj čaj, přátelé Tvůj život.


Ví,

Tres

11. prosince 2009 v 23:54 | Ví, |  C

Život je jako hra,
házíš kostkou a nikdy nevíš co Ti padne..
život je jako květina,
jednou roste, pak zas vadne..
život je jeko báseň,
jako jeden prazvláštní rým..
život je jako láska,
hlavně když ho prožiješ s ,,ním''.


Lidé mění své nálady, skoro tak často, jako své prádlo. Mění svůj vzhled, jako chameleon mění své zbarvení. Mění svůj názor, jako se střídá počasí, jako měsíc a slunce, nebo den a noc.
Mění se, ale hluboko uvnitř zůstávají stejní - a to se jen tak nezmění.


Lidská tvář je jako pláž. Může být veselá, smutná,krásná, ale i nepříliš okouzlující a spustošená stářím. Lidé ji mohou obdivovat a radovat se z její přítomnosti..nebo si jí mohou nevšímat a raději vyrazit někam na hory. Každá tvář je jiná, každý postoj člověka k ní..stejně tak jako k pláži. A dál? - Jednou za čas se přes ně obě přežene příval - příval slané vody.


Každý jsme, dá se říct - umělcem. Někdo maluje obrazy, někdo zdi, někdo tvář..jiný si zas maluje lepší budoucnost. Ale ať už je náš postoj k malování jakýkoliv, rozhodně se shodneme na tom, že každý z nich potřebuje fantazii. Každý máme fantazii - někdo méně, někdo více. Každý jsme proto umělcem.


Existuje mnoho správných rad, jak si zjednodušit práci, ale ani jedna, jak si zjednodušit život.


Láska je překrásná věc, ale není tak silná, aby čelila našim zkouškám výdrže.


Zkušenost není jen o tom něco vyzkoušet, ale také pochopit a umět si s tím poradit i v budoucnu.


Kvůli jedné špatně položené cihle se most nezřítí, kvůli jednomu vlasu na polštáři neděláme vědu ani kvůli jedné skvrně na čistě vypraných šatech nevraždíme. Ale právě kvůli jedné ráně v silně milujícím srdci někdy ztrácíme naději v další lásku.


Ve skutečnosti nemáme tolik naděje jako ve snech...jelikož v normálním životě , narozdíl od snů si alespoň snažíme uvědomit, co je a není v našich silách.

Ví,

Chci

7. prosince 2009 v 0:05 | >>Vickki Vectory<< |  B
Chtěl jsi mě před vším chránit..
a já se nemohla bránit..

Bral jsi mě totiž jako anděla..
ale takovou lásku jsem já nechtěla..

Chci

Chci nablízku Ti být..
chci stejnou cestou jít..

Stejnou cestou životem..
a pomoct Ti s její zákrutem..

Pomoct Ti sladce snít..
abys mohla šťastně žít..

Abys mohla vůbec být..
s chutí jíst a pít..

S chutí se na všechny smát..
vyzvídat kdo Tě má rád..

Vyzvídat, zda je lepší..
být chytřejší, nebo hezčí..

Být odhodlána všechno zkusit..
být si jista, že budeš musit..

Být si jista svými klady..
vnímat to, že jsme protiklady..

Vnímat to, že Tě ze srdce miluji..
nedat mi důvod říct, že toho lituji..

Nedat mi pocit, že moje chování,
že ono vůbec není normální...

Že má láska je zbytečně silná...
a má zdání trhlá a mylná...

Že to nejsi Ty..
ta kdo krášlí moje sny...

Že je to někdo jiný..
a tím pádem jsi sproštěna viny..

Až mě jednou opustíš...

Chtěná..
Vickki Vectory ( Violet )

Statečná

6. prosince 2009 v 17:20 | >>Vickki Vectory<< |  B
Mám tě ráda..ale zároveň Tě nechci vidět..
můžeš si za to sám táto!

Statečná

Mám Tě ráda maminko,
trochu, víc i malinko..

Vždy jsi na mě byla milá..
maminka jakou jsem si snila..

Ale když za moji kolébku..
dali mi normální postélku..

Bylas přísná, dejme vzato..
proto chci teď Tebe táto!

Jenže Ty jsi mě opustil..
křivdám mě daným jsi dopustil..

Odešel jsi bez jediného rozloučení..
snad si teďka nežádáš odpuštění?

Já se koukám zpátky...
vím co jsi udělal..
vyvolávals hádky..
na všechny jsi řval..

Nemysli si, mám Tě ráda..
přesto moje srdce strádá..

Přesto Tvým slovům nevěřím..
než - li si je pečlivě ověřím..

Jednou se na usmíření zaměřím..
ale teď se můžeš vrátit ke dvěřím..

Tebe už se tady nikdo nebojí..
ani já, ani má maminka..
o Tvou lásku také moc nestojí..
šťastná i když neúplná rodinka..

Odešel jsi si jen tak..
vůbec jsi nedbal na nátlak..

Přesto jsem byla statečná..
malá holka nevděčná..

Statečná a Neústupná..
Vickki Vectory ( Violet )