Září 2010

Zkažený svět

26. září 2010 v 13:22 | Ví, |  B
Zkažený svět

Vzduch jen jako omamný plyn s třetinou dehtu,
zkažený svět, stejně tak jako jeho vláda...
Upřímnost se nevejde ani za špičku nehtu,
ať už jdeš kamkoliv, tak si chraň záda...

Nezpívej štěstím, vždyť ještě vůbec netušíš,
nikdy nemáš zcela vyhráno...
Né vše je lehké, né ze všeho hned vybruslíš,
respekt vlastní jen ten, kdo má nahnáno...

Pravidla se porušují,
proto byly dány?...
Ti co nevědí, se zaučují,
jak se vecpat do Tvé rány...

Samy utíkají do zkázy,
a dosud nezničené ničí...
Demence - nová forma nákazy,
mám celý ten svět v piči...

Vyrovnananá...
Ví,

Tři polibky pro princeznu

25. září 2010 v 22:25 | Ví, |  B
Tři polibky pro princeznu

Tikají hodiny, odbíjí půlnoc,
prokletá hodina, zas cítím svou bezmoc...

Není to poprvé, kdy mi odcházíš,
jsi jako Popelka, proč mi to provádíš?...

Neslyším nic jiného, než klapot Tvých bot,
pomalu scházíš poslední schod...

Moc Tě chci zastavit, však Ty mi utíkáš,
utíkám za Tebou, kampak tak pospícháš?...

Kampak mi mizíš, nemáš mě rád?
copak je snad málo, to co Ti chci dát?...

Copak je pro Tebe málo celé žití mé?
chceš-li vezmu si Tě, neříkej mi prosím ,,Ne''...

Poslední oříšek, v něm je mé srdce,
s zájmem ho prohlížíš, něžně mačkáš ho v ruce...

Tři polibky pro princeznu, která celý život na Tebe čekala,
jsi přesně ten, kterého si snila, šťastná je, že se dočkala...

Zodpovím Ti všechny Tvé dotazy, klidně polož více otázek,
miluji Tě, Ty mě prý také ... náš život tedy bude jako obrázek...

Tolik krásný...

Mírně naivní...
Ví,

Plachá láska

25. září 2010 v 20:41 | Ví, |  B
Plachá láska

Přispívám k Tvé lásce, trochou lásky svojí,
jsem jen plachá dívka, co se vztahů bojí...

Někdy nevím jak Ti odpovědět, všechno říct slovy neumím,
ty mě možná nechápeš, vždyť to neznáš - rozumím...

Někdy stačí jen Tvůj úsměv a mě je tak překrásně,
někdy na chvíle s Tebou jen tak vzpomínám, a pár jich občas složím do básně...

Někdy jen tak pláču, někdy jsou to slzy štěstěny,
někdy jen tak vyřknu slova, jenž jsou ve mně vězněny...

Někdy jen tak tropím hlouposti, za které se potom stydím,
nejvíc toho potom lituji, když Tvůj smutný úsměv vidím...

Někdy ztrácím odvahu, říci Ti celou pravdu,
někdy si náš společný život promítám, pouštím si ho jako skladbu...

Je to romatická skladba, dlouhá, smutná , nádherná,
nástrojem v ní jsou naše srdce, a naše láska bezedná...

V klipu dva lidé, stejné role -
role láskou propůjčené...
Jedna je odvážnější - to je ta Tvoje,
ty už to máš dávno naučené...

Ale má láska je prvně tak hluboká,
poprvé tak silný cit...
Něvěřím ničemu, co mi kdo nakuká,
chci jenom s Tebou žít...

Nic pro mě není víc...

Malounko vzpomínající...
Ví,

Žena lucifera

23. září 2010 v 16:54 | Ví, |  B
Žena lucifera

Zavolej do ďáblových měst,
klidně vytoč číslo 666,

Zvedne to lucifer, na pozdrav mu řekni ,,chcípni'',
pak ho trochu podrbej, lehce ho píchni,

Hádej se s ním jako s přítelem,
čím víc bude rozhněvaný, tím víc přidávej,
schválně ho označuj andělem,
chvilku na odpočinek mu nedávej,

Při se s ním dokuď nezjistí, že na Tebe nemá,
a že s Tebou si nikdy neměl zahrávat,
pak můžeš být jeho žena,
a můžeš ho naučit prohrávat...

Provokativní...
Ví,

Sám si vyber cestu

22. září 2010 v 17:17 | Ví, |  B
Sám si vyber cestu

Sám si vyber cestu,
kterou se vydáš...
Čím chceš vůbec být?
Ježíš, nebo Jidáš...?

Sám si vyber cestu, kterou chceš jít...
je to jen na Tobě, jak budeš žít...

Sám si vyber cestu,
kterou se vydáš...
Je to jen na Tobě,
zda zpomalíš, nebo přidáš...

Je to jen na Tobě,
čím Ty chceš být...
Je to jen na Tobě,
jak budeš žít...

Nerozhodná...
Ví,

Pravda je pohřbena

22. září 2010 v 17:15 | Ví, |  B
Pravda je pohřbena

Pletu si samu sebe s někým jiným,
dívám se na sebe z jiné strany..
Svoje chování v to viním,
live is shit and life is money...

Nevěřím pravdě, kterou vyslovím,
dlouze přemýšlím, než promluvím...

Opatrnost se vyplácí,
říká mi za větou každou...
ten který oplácí,
každičkou křivdu vraždou...

Nevěřím v jistotu, nic není jisté...
každý někdy zkouší lhát,
všichni jste lháři - ano to vy jste...
jen se vám musím smát...

Nikdo neumí lhát tak jako já,
nevěřím nikomu - ani sobě...
možná to přeháním, to se vám zdá...
chcete pravdu? ta je pohřbená v hrobě...

Nedůvěřivá...
Ví,

Nákup v lahůdkách

19. září 2010 v 21:36 | >>Vickki Vectory<< |  B
Nákup v lahůdkách

Prosila bych tři deka naděje,
abych měla důvod věřit - stále,
Jen ať se na mě malounko usměje...
,,Dobře, přejete si dále?....''

Potom dvěstě gramů síly,
abych se jen neválela v pohnutkách...
,,Ještě by nějaká přání byly? ..''
ptá se mě paní v lahůdkách...

Tak tedy ještě půl tam toho štěstí -
co tam vzadu schováváte,
vypadá plaše jako věrozvěsti,
které tajně užíváte,

Nebo mi raděj dejte ještě dvě,
ať je rozdám lidem co se trápí denně...
A to už je vážně vše,
Jak totiž vidím, tak i Váš čas je v ceně...

Zase hladová :D
Ví,

Vzpomínka navždy

19. září 2010 v 15:44 | >>Vickki Vectory<< |  B
Vzpomínka navždy

Nemyslím na Tebe, ba ani teď,
je to jen vzpomínka, mizerná zněť...

Pár okamžiků, jenž se staly,
mučivé nástroje, dva temné sály...

Dvě prázdné místnosti, co tlumili řev,
tvé pěkné dílo, má rudá krev...

Hbitě si počínaly ruce vraha,
nechala jsem hodinu hodinou...
Bránit se? - to byla marná snaha,
to samé udělal jsi i se svou rodinou...

Je to jen vzpomínka, od oné vraždy...
je to jen vzpomínka - vzpomínka navždy...

Vzpomínka, s níž si mě zprovodil z života na Zemi,
vzpomínka v níž ses mi vysmíval...
Byla jsem hloupoučká, naivní - zdá se mi,
co kdyby jsi byl Ty ten co umíral? Taky by ses usmíval?

Ví,

Pověz mi

19. září 2010 v 13:38 | Ví, |  B
Pověz mi

Pověz mi, co se Ti na mně nelíbí?
můj vzhled, nebo snad mé záliby?
Má rodina? Mé povolání?
nebo snad mé sny a přání?

Pověz mi, co ode mě chceš?
opovrhuješ pravdou, vnímáš lež,
a ani mé city nechápeš...

Pověz mi, co Tě láká?
vzrušení? nebo snad klid?
Pověz mi, co Tě láká,
přesně takovou chci totiž být...

Veselá...
Ví,

Snědla bych Tě

18. září 2010 v 12:23 | Ví, |  B
Snědla bych Tě

Z Tvých temných očí září světlo,
tak čisťounce běloučké...
U srdce rázem cítím teplo,
Snědla bych je celoučké...

Spolkla bych je jako bombónky,
z čokolády Modré z nebe...
Spolkla bych je jako bombónky,
a hned na to bych snědla Tebe...

Tvůj nos i Tvé pěkné řasy,
i Tvé pěkné obočí...
I Tvá ústa - zdroj Tvé krásy,
Pozor, jedlík útočí!

Tvé vlasy bych jak špagety snědla,
i Tvé tělo, ruce, nohy...
Stále bych jen jedla, jedla,
jsem ďáblem jenž nemá rohy...

Snědla bych Tě s celým sálem,
ale neměj o mě starost...
Nechci se stát kanibalem,
jen vnímám tvou dokonalost...

Hladová :D
Ví,