Říjen 2010

O pravdě

31. října 2010 v 15:52 | slightly mad :P |  B
O Pravdě

Přesně v půli cesty od dobra ke zlu,
tam, kde staví se na světlo, to co roky hltila tma...
Jinde by jsi tu pravou jistotu nenalezl,
přesně tam totiž pravda uvízla...

Tam, kde pláče se úsměv a zdraví se slzami,
tam, kde čas nemá periody,
A kde písmeny se měří...
Tam radost vylévá to své nešťastné jímání,
tam, kde na lži a na podvody,
se věří - jenom stěží...

Tam, kde sláva nevyniká nad mozky lidí,
přesně tam vládne ona bohyně, dle které se vše řídí...
Leckdo ji nenávidí, někteří se před ní stydí,
většina ji přehlíží a menšina ji všude vidí...

Někdy nás těší, jindy nám zhasíná představy,
které se nám urputně vkrádají do hlavy...

Ukazuje realitu,
horizonty myšlení...
skromně hraje na pointu,
a stává se předmětem zbásnění...

Před lstmi nás ukrývá,
a lhářům se vysmívá...
ohněm i vodou, strach je jen kurzíva...

Na nemožné střílí,
férově se mýlí...
S dramatem spřádá síly,
a nehraje na rozdíly,
Jelikož všichni jsme pro ni víly...

A ona je naše květina,
co se na našich názorech upíná...
Někdy nás pojímá,
a jindy se raděj přepíná...

A někdy ten, kdo vdechl,
čistou pravdu...
Tak ten zdechl,
pro svou hanbu...

Znalá...
Ví,

Falešné husy

27. října 2010 v 1:47 | >>Vickki Vectory<< |  B
Falešné husy

Imaginární déšť smývá krásu z lidí,
ti se pak hloupě schovávají, šíleně se stydí...

Pod své imaginární deštníčky,
a znovuzrozené pomníčky...
Už nemají jen na svíčky,
pro své dědečky a babičky...

Jelikož děti si smrt čím dál tím častějc přejí,
a když ne, tak se vraždy dějí,
Jednotllivce uškrtit a skupiny se postřílejí...

Jsme si soupeři,
bez peří...
co vzájemně si nevěří,

Každý dává jiné k fantu,
každý vlastní jinou kartu...

Každý jsme jiný, přitom tak žalostně stejní,
hledáme poctivost, však té moc není...

Žijeme téměř pro nic, jen protože se musí,
bez make-upu se skoro každý každému hnusí,
Všichni jsme falešné husy...

Umíráme,
v řadách za sebou,
A stále se stejnými chybami vždy odgágame,
vše co máme ještě před sebou...

Brka máme akorát tak v ústech,
přílohu v hlavě, ubrousky v prstech...
A učíme se o hloupostech...

Přitom bychom se měli učit raději o životě,
abychom už nežili v neustálé nejistotě...
A žádná husa nebyla o samotě...


Nýbrž, všichchni v hejnu...

Jedna z hejna...
Ví,

Slzy pro svět III.

19. října 2010 v 21:09 | >>Vickki Vectory<< |  B
Slzy pro svět III.

Nekonečná korupce,
neustálé podvody..
Lži určené pro blbce,
repété tatáž nehody...

Úplatkářství,
bez mezí...
Užitkářství,
v nerezi...
Ti nejvlivnější vítězí,
všechno svými penězi,

Lidé se koupají v neřesti,
nevědí nic o česti...
když mají napočítat do dvaceti, napočítají do šesti,

Chybně pletou spánek do tance,
pravdě dávají kartu distance...
a Ti poctiví jsou téměř bež šance,
věčně jen dostávají kopance...

Tvořivost se mění v marnivost,
kdepak je ta poctivost?
Kampak se poděla ta existence, kdy byl každý člověk chvost...

Je mi jedno jaký život býval, jde mi o to jaký je a bude,
bohatí okrádají chudé...
a takhle je to téměř všude,

Nikdo nevěří nikomu, vždyť se to ani nedá,
špatné je jak každé pondělí, tak i sobota a středa...
Logické myšlení je pro některé těžká věda...
a tomu kdo hraje poctivě místo úcty jenom běda...

Takže jen -

Krok sem krok zpět,
vše se vrací nazpátek,
Rodí se ve mně slzy pro svět,
a vůbec  - hlavně pro jeho začátek...

Vickki Vectory (Violet)

Slzy pro svět II.

19. října 2010 v 20:55 | Ví, |  B
Slzy pro svět II.

Není to poprvé kdy pláču bolavé slzy pro svět,
není to poprvé co odsuzuji chování některých lidí...
Každý si hrabe jen pro sebe, snaží se co nejlépe uspět,
a nepomůže slabšímu, i když ho moc dobře vidí...

I když vidí jeho bolest a jeho štěstí je předhozeno psům,
aby ho s potěšením roztrhali...
I když zoufale vysílá další prosbu k nebesům,
a jeho myšlenky ho málem pochovaly...

Nebojí se nenávidět, i když to bůh nemá rád,
sami neumějí odpovědět, přesto se neustále musí ptát...


Šikanují slabé,
a těží z cizího neštěstí...
Znají jen urážky chabé,
jak takhle chtějí žít ve štěstí?

Však nemám víru,
k světovému míru...

Vždy budeme ve válce,
protože život a člověk bez boje je jako ruka bez palce...

Však jak změnit již změněné,
a proměnit již proměněné...
Jak se dá zčerstvit zkažené?
jaka kázání všichni vyslechneme?

Nebudu lhát, změna se nedostaví,
svět je totiž těžce nemocen a nikdy se zcela neuzdraví...

Svět?
Každý okamžik, každá doba v něm,
je tolik průhledná...
a právě proto - slzy všem,
má moře jsou bezedná...

Ví,

Bědování

19. října 2010 v 20:41 | Ví, |  B
Bědování

Vrazil jsi mi do zad dýku,
kouzelníku...

Vykouzlil jsi si novou ženu...

Zklamal jsi mě,
podvodníku...

Svou nenávist k Tobě už jen tak nezaženu...


Leda tak až zapomenu...

Ví,

Slzy pro svět

19. října 2010 v 20:36 | >>Vickki Vectory<< |  B
Však mé slzy mi šeptají, že s nadějí uspěji... a jednou pomine ten srdce bol kdy jsi mi tak daleko...

Slzy pro svět

Bol srdce, den ode dne tupě sílí,
strádám na radosti, úsměvu, veškeré své aktivitě...
Stále se mýlím, však vím, že  každý se mýlí,
hledám svou iluzi v palčivé realitě...

Bita jsem na chybách svých,
jsi jediné mé povzbuzení...
Na Tvých slovech překrásných,
totiž jediné lži není...

Vím to, věřím v Tvé city a v Tvou silnou oddanost,
však nejsi tu se mnou pokaždé, právě když se můj smutek blíží...
Nesnáším svou naivitu a tu hnijící lidskou prolhanost,
většinou nechávám si pro sebe spoustu věcí co mě tíží...

Nechci Tě svými problémy zatěžovat myšlení,
miluji Tě ... nechci Tě odradit...
Každý Tvůj pohled vždy mnoho sympatií vyšle mi,
strach ze ztráty si proto raděj přeje neradit...

Už jen Tvými příhodami, Tvým žitím a nesnázemi,
už jen Tvé filozofické dohady ze mě vyspělejší dělají...
Když jsme spolu, vše je jiné, příjde mi, že jsme na své vlastní Zemi,
usmívám se jenom pro Tebe a pro svět se mi slzy slévají...
- do řek, které by sis najraději odřek ...

Vickki Vectory (Violet)

Závislost

17. října 2010 v 21:45 | Ví, |  B
Ztracená důvěra?
i rodičů ?
toť život gamblera...
život na píču...

Závislost

Hodím do toho alespoň dvacku,
snad se podaří...
nevím co ostatní mají proti mému žití...
Neřeším každou facku,
víc řeším když vyhrávat se nedaří...
když nemám jak splatit dluhy, nebo si jen koupit pití...

Nevím co bylo včera, natož tak co bude dnes,
asi zas půjdu do baru, rodina už má game over...
Vidím jen svůj výdělek, jinak je život pes...
štěkám na své štěstí, chci mít větší power...

Hraji o svůj život, pro ukojení, prachy,
hraji, protože nic jiného nemám a sám umírám strachy...

Nerad chodím domů, všude vidím vymahače,
jsem paranoidní a někdy i celkem naivní...
Necením nikoho, jen sebe jako hráče,
a každá nová výhra mě silně psychicky ovlivní...

Toulám se po nocích,
někdy celé dny,
Plavu v různých nemocích,
a mám šílené sny...

Zlatá horečka,
dvě tři kolečka...
V oslíku otřes se se mění ovečka,
každý ze mě dělá blbečka...

Ta ,,mrcha'' tam padá,
a nedává výplatu...
Co? to je zrada!
chci odškodné od státu...

Chci další skleničku,
i když vypil jsem už moc...
Miluji svoji ,,prácičku'',
stále jí nemám dost...

Že se neovládám?
vždy mě každý musí opravit...
ale pitomost - já všechno zvládám!
chceš mě snad napravit?

Nechápu, vždyť jsem zcela normální,
počkej až vyhraju, taky Ti chci něco dát...
Je to těžké, taky si to zkus,.. vyhraj, no a pak se ovládni,
jdu to zkoušet znova, musím najít lepší automat...

Ví,

Tvůj úsměv

17. října 2010 v 19:41 | >>Vickki Vectory<< |  B
Tvůj úsměv

Kouzelnou hůlkou v tvaru mých vět,
kouzlím veselou křivku na Tvá malá ústa...
Tvůj jediný úsměv mi pak krášlí svět,
alespoň na chvíli, dle mého gusta...

Maličké zoubky, jak perličky bílé,
roztomile se na svět cení...
Tohle jsou ty nejkrásnější chvíle,
úsměv je nejlepším lékem na trápení...

Ví,

Seis

17. října 2010 v 15:37 | Ví, |  C

Život je jako námi vedený film, každý v něm máme svou roli a jen na nás jestli se budeme držet svého předurčeného scénáře, jestli povolíme uzdu své fantazii, nebo jestli si tak cennou věc necháme jen tak proklouznout mezi prsty...

Postupem času si všichni uvědomíme, že za většinu našich špatných rozhodnutí a pocitů může jedna jediná lidská vlastnost - závist...

Být dobrým přítelem také vyžaduje schopnost umět tomu druhému naslouchat a poradit, jenže nikdo Vám nemůže vyčíst, že příliš nasloucháte, jako to, že příliš radíte...

Každý by si přál být pánem, ale ne každý si to může dovolit...


Když si myslíš, že je život na hovno, tak proč si na něj šlapeš?

Vypustíš vodu z akvárka a rybičky umřou, vypustíš lásku ze svého srdce a ,,umřeš'' Ty...

Noční hmyz se chytá na světlo, my lidé v tomto případě světlu říkáme naděje...

Kde je teplo, tam je slunce,
kde je vztah, tam je cit...
Kde jsou počátky, tam jsou i konce,
kde je bojovat, tam je chtít...

To, že si na sebe namaluješ všechna čtyři roční období z Tebe ještě nedělá matku přírodu...

Všechno se dá rozbít, odečíst, opustit, ztratit... A vždycky se skončí u nuly...

S planetou Zemí určitě někdo dost dlouho drybloval, jinak si totiž neumím vysvětli inteligenci některých lidí...

Když zkusíš zmáčknout F5, možná pak uvidíš, že spousta věcí už dávno není tak jak si myslíš...

Největším problémem je to, jak lehké je se dostat do problému...

Lak Ti udrží účes, plastika krásu, .. Mládí nic...

Žádná coura, není schopna přiznat, že je courou...

Za některé své výkřiky nedávám vykřičníky,ale otazníky...


Ví,

Vědět

17. října 2010 v 14:33 | Ví, |  B
Vědět

Jako každý, objevuji objevené,
a na to říkám slova již vyřčená...
Ovšem, nesvitlo mi, nota bené,
jak je pravda nechtěná...

Známé je neznámé,
stačí jen více otevřít oči...
a pak jistě oba dva uznáme,
Že když ses v mojí hře ocit,
pomalu ,,strádáš'' na své moci...
a myslíš na to ve dne , v noci,
jaký je to vědět pocit...

?

Férová...
Ví,