Listopad 2010

Svátky klidu II.

30. listopadu 2010 v 23:25 | slightly mad :P |  B
Svátky klidu II.

Na počest smrti zlatého prasátka - házím si do bříška -
už nejméně desátého koblížka,

Na stole totiž leží jen samé podobné dobroty,
díky čemuž se spokojeně usmívám,
Už čtrnáct dní v kuse se přežírám -
čím? -  to si s libostí vybírám,
Tyhle svátky si opravdu užívám...
a co Ty?

Ví,

Hvězda II.

30. listopadu 2010 v 23:15 | slightly mad :P |  B
Hvězda II.

Ometáte se vážně bystře -
svým talentem nevšedním,
jakpak to děláte mistře?
ptá se chlapec s kouzlem duševním,

Světýlka v očích mu blikají -
tak jako snad nikomu,
a panenky mu vzrušeně těkají,
má před sebou svou ikonu -

Skládá jí poklony -
za její výkony,
a také za to s jakou lehkostí porušuje veškeré zákony...

Je to jeho idol životní -
ke kterému vzhlíží,
a jeho pokusy prvotní -
se v jeho stopách plíží...

Ví,

Rada II.

30. listopadu 2010 v 20:35 | slightly mad :P |  B
Rada II.

Čtení -
je činnost stejně tak stará jako psaní,
je to snění -
ke kterému je potřeba porozumění...
Seskupení písmenek do řádků -
vepsaných na plátky stromu,
které hladí, kdykoliv jej vyslovíš, nebo jej jen v hlavě přečteš,
Straní -
tě od nevědění...
ať už čteš horor, román, nebo pohádku...
Je to důležité - věř alespoň tomu -
když už nevěříš ničemu jinému...
Děláš opravdu chybu, jestliže nečteš...
čím to je?
Bojíš se snad intelektuálového emblému?
vážně ne?

Tak co Ti v tom tedy brání?
Lenost?
nebo snad jen jinak měříš lidskou povýšenost?
od těch všech frajírků Tě to myslíš straní?

Nebo knihám obvykle nerozumíš?
čti! a buď rád, že to vůbec umíš...

Co by za to dali lidé, kteří v číslicích a písmenách vidí jen nesmyslné čárky?
Když už máš povinnost jít do knihovny, nedívej se na Ty svazky papírů jen zdálky,

Ale vem si jako já, do ruky alespoň jednu,
já vždy, když mě zaujme nějaký název, nejdřív si ji prohlížím a na chvíli si k ní sednu,

Pak si ji půjčím a čtu, a je mi zcela jedno, zda jde o lyriku či epiku...
je-li v ní něco, co mě zajímá a má to nějakou logiku...

Správná kniha Tě má vtahovat do svých stránek -
a do sobě určeného děje,
připravovat Tě na pěkný spánek,
Správně je, když se spolu s autorem i čtenář směje,
Nebo když jej rozechvěje -
Příběh, díky kterému je ten štos papírů knihou zván,
když těšíš se, že přelouskáš i spousty jejích dalších stran...

Když soucítíš s postavy, když fandíš jim a nadáváš...
když emoce Tě svádí k tomu, aby jsi se snažil její konec odhadnout,
skvělý kulturní požitek dostáváš...
a radost Tě musí popadnout...

Tvou fantazii rozvíjí,
každý její obraz jinak vidí...
Tvé myšlení se díky ní vyvíjí...
To právě knihy  -
dělají vzdělané lidi...

Zabavují nás a chrání nás od nic - nedělání,
a jsou i patřičnou složkou našeho vychování...

Pro mě není jen jedna oblíbená,
láká mě skoro každá -
mnou nepřečtená,
Však mám kritéria vyhraněná,
slova nesmějí být vlažná...
a zápletka by měla být předem netušená...

Mám spousty oblíbených knih,
a ráda bych se dočkala i svých,

Chtěla bych skládat doposud neposkládané věty,
seznámit ostatní se svými vysněnými světy -
A zapsat se jim tím do paměti...

Provázet je čarovnou krajinou,
a podělit se s nimi o obsah -
svých myšlenek
rozšířit jim jejich rozsah...
Tím, že nebudou se se soudit podle toho jací jsou navenek,
jelikož kniha se také podle desek nesoudí...
Nemáš ponětí, co začít číst? - půjč si knihu mnou -
oblíbenou,
A snad si ji oblíbíš i Ty sám,
ať už jsi dítětem, starcem či dospělím...
Snad se Tvé mozkové závity na pár jejích poučení když bude potřeba rovzpomenou...
Jak už říkám, máš na výběr... já jich totiž tolik oblíbených mám -
a mile ráda se o ně podělím...

Ví,

Svátky klidu

30. listopadu 2010 v 19:02 | slightly mad :P |  B
Svátky klidu

Krajina schovaná pod běloučkou přikrývku sněhu -
chladně třpytivou, poukazující na svou něhu,
V lehu -
Tvoříme andílky -
pohyby svých končetin...
Přichází čas štědré nadílky,
a dobro se svým rozpětím -
náruče...
Stromeček se pyšní různě barevnými světýlky,
a děti valí kukuče...
ovšem, uteče -
to zas...
jak každý čas,
kterému jsme všichni dáni na pospas...

Ví,

Nevěrní II.

28. listopadu 2010 v 19:15 | slightly mad :P |  B
Nevěrní II.

Velký třesk -
v mé hlavě pitomé...
Jedno plesk -
Od Tebe -
Pročpak Lásko?
I když vlastně, pročpak také ne?
když už to ,,konečně'' prasklo...

Ví,

Pomatená

28. listopadu 2010 v 19:08 | slightly mad :P |  B
Pomatená

V hlouposti klopýtám -
o své denodenní sny,
Mé mínus, že Tě stále odmítám,
i přestože Tě chci...

Jsem pomatená,
připadá mi, že většinu věcí jsi si vymyslel...
Nevím jak Ti své city mám vyjádřit přesně,
bojím se toho děsně...
A tak neřeknu Ti raděj vůbec nic -
Aby jsi si nemyslel...

Ví,

Vlastnost pavlačových babek II.

28. listopadu 2010 v 18:59 | slightly mad :P |  B
Vlastnost pavlačových babek II.

Jsi jen husou -
s prořízlou pusou,
která nezná poselství -
střeženého tajemství...

Jsi jen drbna -
a Tvé lži mě koušou,
Jsi samozrozené neštěstí...

Ví,

Zbavit se špíny

28. listopadu 2010 v 18:50 | slightly mad :P |  B
Zbavit se špíny

Jeho cit vláčí můj rozum daleko od mé hlavy...
přes doly, přes hory -
na své smyšlené ostrovy...
Jsem stále ten samý hříšník, jemuž se díky němu ovšem nedostane popravy...

Protože se za mě zaručil,
Ovládat se bohy naučil,
a poručil,  jim -
aby se nademnou smilovali...

Přesto pátrám po spravedlnosti, která nejspíš zhnila,
ovládá mě sebou samým -
ničím jiným...
A jestli nezhnila, tak se schovává, pokuď tedy vůbec někdy byla...
Jak se ho zbavím?
Vždyť i jeho tím přece špiním...
a návádět boží posly aby mě také milovali? -
Není to hříšné?
vždyť pravidla žití jsou přísné...

K Vánocům dostávám pár krabic s ubrousky -
možná jimi tu špínu smažu,
Báječné zjištění, směji se pod vousky,
Pryč všechny zlé skutky hážu...
Nedej bože, abychom litovali -
toho, jak jsme se zachovali,
Chceme ukázat ostatním co je to láska pravá,
A jestli to pochopí? Pak teprve jim patří sláva...

Ví,

Sto jedna puntíkatých řešení

28. listopadu 2010 v 18:50 | slightly mad :P |  B
Sto jedna puntíkatých řešení

Sto jedna puntíkatých řešení,
jsem už jako Kruela...
Svůj život se mnou už nikdo nesmění,
láska mi totiž ujela -
Na páse -
cudnosti...
Lichotky o kráse -
jsou nutnosti...
Ani ona mě nechtěla - 
a pak, že ji každý alespoň trochu vlastní...
Sto jedna drobečků - 
a všichni jsou neskutečně  krásní...
chlapečci chlupatí -
strakatí,
Když dám lásku jim -
oni mi ji alespoň oplatí...
Proto je nesmím -
Nechati -
samotné...
Když už jen konají činy tak ochotně...
Alespoň teď rozhodně ne,
sto jedna černých fleků na duši mé...

Sto jedna, sto jedna -
sto jedna -
halucinací...
kterých se snažím zbavit -
ale stále se ke mně navrací...
Sto jedna přeludů -
vzniklých v mé choré hlavičce,
Do snů převlečených pobudů,
Toť k mému šílenství kratičce...

Ví,

Klam

27. listopadu 2010 v 13:01 | slightly mad :P |  B
Klam

Ta malá kurvička -
pěkná a hloupoučká...

Přikládá tu jeho náklonost k touze -
kterou v sobě podle ní dusí,
Přitom pro něj neznamená nic -
je pro něj jen krátkou známostí - 
pobavením z nouze,
Baví ho svou hloupostí -
Ovšem moc dobře ví o její povaze, jako člověk se mu proto také hnusí...
Ale hračkou, je mu užitečnou,
a i přestože si všímá jejího věčného ošoupání - 
stále na ni má chuť neskutečnou...
A stále ji používá jen k milování...

Však když se s ní miluje představuje si, že je chytrou doktorkou, která se na jeho intelekt dívá z výšky,
Jelikož je o mnoho chytřejší...
Cituje jí milostné fráze, které vyčetl z velmi poučné knížky,
Ale právě -
mu vyvstalo v hlavě:
Zda zbavit se jí -  nebude to nejlepší...

Jelikož ten věčný klam -
ho přece až do smrti nezabaví,
Má být s ní a jinak sám?
Kapkou lásky se to snad zpraví -

Jen ji konečně najít a vypít,
a ujasnit své bývalé nápad -
na skvělý kompromis :
Buďto mi budeš věrná, nebo zmiz! -
Což ona rozhodně nikdy nemůže chápat -
natož tak dodržet...
na lepší dny si onou kapkou připít...
Najít lásku a navěky si ji udržet -

To je teď pro něj ten nejdůležitější cíl,
spolu s jeho dostižením, by totiž dohonil -
Všechny ty nepoznané střípky chvil,
které nikdy nevlastnil -
A dosud o nich jen po večerech snil...


Ví,