Řeč ticha

27. listopadu 2010 v 2:03 | slightly mad :P |  B
Řeč ticha

,,Hlasitě'' řečním do ticha,
a čekám na ozvěnu, která ani po letech nepřichází -
Je totiž jak pokažený bumerang....
Dřív než mi něco vyjde z hrdla - tak zvuk zaniká,
Ticho,
To ticho -
všude mě doprovází...
Jako malý velmi slabý tank -
stejně tak následuje, stejně slabou válku...
Něco mi schází...
Ale copak?
Náhražka hlasu? Nebo snad multifunkční ušní špejle?
Jsem přesčas uložena v spánku...
Přeji si snad moc, že se stále stává pravý opak?
Někdy se mi zdá, že plynně mluvím a slyším,
čím se pak liším? -
snad jen silou -
po bolestech zbylou...
Němota - 
je jak slepota -
jako černočerné smutné brejle...
v obou případech totiž můžeš být v nekonečném davu lidí, ale přesto Tě užírá samota,
V začarovaném kruhu, motám - 
se zrějmě...

Připadám si vážně poškozená,
že vše na svém těle ne-využiju...
ale to je myšlenka nejspíš jen dosti uhozená,
Protože, přeci má svůj důvod, už jen to -
Že žiju...

Ví,
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 27. listopadu 2010 v 11:53 | Reagovat

Kouzelné... Ticho dává tolik důvodů pro vypsání se, ale četla jsem jen málo básní, které by se tak povedly. Krásná....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.