Nebeské
Pojď sem ty mé malé Sluníčko a zahřej mě svým silným tělem,
Jsme jen snoví snílci - na měkkých péřových oblačcích si stelem,
A směrem -
k nekonečným výším -
vysíláme své srdceryvné rozpaky -
a smýšlení přátelské,
Věříme svým vysněným říším,
propadáme svým společným, jinak osamělým skrýším,
a čekáme na vlaky -
Nebeské...
Ví,
Takový snový svět... připomíná mi to člověka co sní a nechce do reality, cítí se tak dobře a pak přijde smrt, odveze ho nebeský vlak a snad mu tam bude fajn.