Večerní stereotyp

13. prosince 2010 v 21:37 | slightly mad :P |  B
Večerní stereotyp

Po třetí lahvi šampáňa,
od večera do rána -
v lihovém oparu, smějeme se realitě -
tedy, zcela všemu co nám přijde reálné...
A s půlnocí přichází další ta Tvá levárna -
menší prasárna -
snad po sté na hotelu, ne v tvém bytě...

Každý víkend to samé -
řádění na posteli rozestlané -

Kdy při sténání -
zpíváš mi do uší, jak miluješ tyhle naše chvilky,
A při mém naléhání -
na rozvod -
měníš téma,
Nemusíme si ani zkoušet hrát na andílky,
jelikož teču do Tvých vod -
a už jen to se nemá...

Líbáš mou nahotu,
v citovém cinkotu -

Vracíme se na začátek, a přitom jdeme kupředu,
uspokojuji Tvou potřebu -

a Ty tu mou,
Obojí najednou...

Básníš a povídáš,
třešničky pojídáš,

A dáváš mi do úst nanuk, který olizuji, dokuď se roztát nerozhodne -
a sám se mi nelije chřtánem...
Rozvod? pro Tebe by to bylo přeci nevýhodné,
I ten nejteplejší žár naší  lásky se stejně ochlazuje, jakmile v poledne vstanem...

A někdy vyleštěná skleněná nožička mi z dlaní klouže -
jak třesu se celá nervozitou...
Stírám si z obličeje četné slané louže,
Tváří v tvář, vedu hovor se svou naivitou...

V očích se mi tyčí škaredé žilky,
a Modrým portugalem zvlhlé rtíky -
odpouští i Tvému měšci, výdaje blahodárné,
Odpouštím Tobě samému a zahrnuji Tě díky,
Přese všechny ty překážky jsou totiž naše duše jednotvárné...

Ví,
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.