Všechno je pomíjivé

13. ledna 2011 v 20:23 | Ví, |  B
Všechno je pomíjivé

Postel, která se naoko tvářila rozestlaně -
nás dříve nadšeně vítala na svých peřinách...
mívali jsme propojené dlaně -
a ztráceli jsme dech v miniaturních vteřinách...

Jenže, vše se tak hrozně míjí -
vše tak rychle utíká...
Čas, ten neodhadnutelný zmetek, šíleně rád pospíchá...
a z chvílí -
kdy se to nehodí -
dělá si bez výčitek závody -
jakože se nás to netýká...
naše pocity bezcitně sdílí -
a přitom nám stále hází klacky pod nohy...

Kašna mých slz, od někuď protéká -
když si vzpomenu na náš silný vztah...
Nenašla bych pro sebe ,,lepšího'' člověka -
však do pekla by jsi mě asi stáh -

kdybych Ti to dovolila,
a kdybychom spolu ještě byli -
tedy...
určitě bych se Ti celá podvolila,
kdyby se pod Tvou láskou ke mně neprolomily -
ledy...

Ví,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 13. ledna 2011 v 23:06 | Reagovat

za dvě první sloky jednička plus...
ale znám to, jak to někdy při psaní bývá, člověk se dobře rozběhne, ale pak už mu dojde dech.

2 Ví, Ví, | Web | 14. ledna 2011 v 1:16 | Reagovat

[1]: No děkuju... je pravda, že pořád se běhat nedá no... ani já takovou kondici nemám a to prý mám nejlepší kondici ze školy, i když počítám kluky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.