Prosinec 2011

Když v oči se mi kreslí tvář

26. prosince 2011 v 15:48 | Ví, |  B
Když v oči se mi kreslí tvář

V náštitě zhnětěného těsta
bdí narudlá réva
Slunko líbaje stínu stín
se v poledne slévá

Nad tímto pahorek vlastníce duo rýh
nasávaje poprašek průhledného vzduchu
Pahorek posetý rozkošnou famílií pih
nad nimiž dvě zátoky s ostrůvky duchů

vznešeně vzhlížeje z pod vějířků cikánek
z pod jednořadých políček
tmavého obilí
Pod nimiž se kreslí třka svůdný červánek
barvíce i pitvorný ďolíček
podtrhujíc dojem spanilý

Zavřu se v okamžik, kdy Ti z všeho půli darujíc
jakmile spatřím Tvou blahem umouněnou líc
Zcela bez bázní
Chtít víc?
Neblázni!

Jsi mi lupem, tká iki
a Tvůj vlas promlouvá steskem
zleštěného onyxe
Budu cupitat před Tebou, jelikož život je jak svah příkrý
a to i v údobí hezkém
.
.
.
Přestaň mračit se

Ví,

Nejistoty

20. prosince 2011 v 16:37 | Ví, |  B
Nejistoty

Důvěřivě obeznámen
s vším tím šeříkovým děním
jež budoucnost předchází

Hladil černým tulipánem
bohurovné anděly
vracejíc se z rozednění
bez tváří

v světském šatu
s neúplnou rozhodností
kmitaje permanentníma očima

Kritikou pozemských bratů
uváděni v neradosti
běžného prozření
nebetyčných krás

jež skryty
za hliněné štíty
blyštícího se ticha
s tvrdostí papíru
a tenčí nad prostor

pro pláč stvořeny
jak prelidské kořeny
zsvětlalé prací
pro něž bídu přáls
a nad víru cenils výšku hor
kde vše se ztrácí
(krom Tvé vnitřní síly)
Sami sobě se podivili.

Ví,

Příhodno

15. prosince 2011 v 15:36 | Ví, |  B
Příhodno

Příhodno
k básnění,
Přírodo
krásně mi,
řasy lepí déšť

Blázínku Ty to chceš!
Stále
a pořád,
Emoční kroupy
ve mne rozbubnují roupy

Tak těžko nepodvádět...

Jak náhlý obřad
schovaný pod řád.
(pod porušený řád
jazykového studu)
Prořízni nudu

a pojď mě svádět...

Ví,

Věčnosti

6. prosince 2011 v 18:38 | Ví, |  B
Věčnosti

Navždy jsem tu
ve slzách Orientu
spočinulá
po všechna staletí předminulá

V temných závojích svých sester schována
tak jako Levana
Přeji si být provdána
za radost
s užitkem pro sebe i pro svět
Jen kdyby mě má vlastní proradnost
už nenutila trpět

jako psa
kterého v mnou zrozeném předbájí
než odhopsá
jeho mdlý život rozkrájí.

Ví,