Když v oči se mi kreslí tvář

26. prosince 2011 v 15:48 | Ví, |  B
Když v oči se mi kreslí tvář

V náštitě zhnětěného těsta
bdí narudlá réva
Slunko líbaje stínu stín
se v poledne slévá

Nad tímto pahorek vlastníce duo rýh
nasávaje poprašek průhledného vzduchu
Pahorek posetý rozkošnou famílií pih
nad nimiž dvě zátoky s ostrůvky duchů

vznešeně vzhlížeje z pod vějířků cikánek
z pod jednořadých políček
tmavého obilí
Pod nimiž se kreslí třka svůdný červánek
barvíce i pitvorný ďolíček
podtrhujíc dojem spanilý

Zavřu se v okamžik, kdy Ti z všeho půli darujíc
jakmile spatřím Tvou blahem umouněnou líc
Zcela bez bázní
Chtít víc?
Neblázni!

Jsi mi lupem, tká iki
a Tvůj vlas promlouvá steskem
zleštěného onyxe
Budu cupitat před Tebou, jelikož život je jak svah příkrý
a to i v údobí hezkém
.
.
.
Přestaň mračit se

Ví,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Papka Papka | Web | 3. dubna 2012 v 18:38 | Reagovat

Zajímavé, moc se mi to líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.